Tak si tak zase jednou jedu noční krajinou, a je mi po celém dlouhém dni o samotě opět tak trochu teskno.
Pozoruji a vnímám krajinu, již ne tak hýřící a překypující svěžestí, jako v brzkém jaře. Někde již jsou některá pole sklizená, jinde ještě pomalu dozrávají. Zažloutlé posečené louky i sklizená pole nyní začínají tvořit dojem sucha, v řekách je už místy také méně vody, nedávno projeté pásmo bouří však přineslo do kraje osvěžení a čerstvou sílu.
Vnímám kolem sebe energii nejrozličnějších bytostí, které jsou neustále v činorodém pohybu. A ten kontrast mezi jejich naladěním a tím mým, mě přivádí na zajímavé myšlenky. A opět také k novému pochopení souvislostí, o kterých jsem již mnohokrát četl a o kterých bych ještě ráno s bláhovou samozřejmostí tvrdil, že je přece dávno znám…
Začalo to uvědoměním, že mi je smutno proto, že mi chybí prožívání lásky.
Ne snad, že bych ji nevnímal kolem sebe. Cítím, že lidé, na kterých mi záleží, mě mají rádi a záleží také i jim na mě. Rovněž vím, že vše, co mě v každé chvíli mého života bezprostředně obklopuje a co ke mně přichází, je plné lásky a že mi to za každé okolnosti pomáhá, způsoby nepochopitelně moudrými, vždy a stále vzhůru.
Jenže mě samému chybí prožívání lásky. Ne že by mi snad bylo jakkoliv bráněno v jejím přijímání. Ale já ji neprožívám tak, jako všechny ty bytosti kolem mě. Já ji nedávám. Nebo snad lépe řečeno, nedávám jí dost. Nedávám ji radostně a bezvýhradně do toho, co právě dělám. A to se musí změnit.
Dochází mi, že všude, kde vzniká něco cenného, co má trvalou hodnotu živé účelnosti a zároveň krásy, co druhým přináší prospěch i radost, rodí se z lásky. A že jen a pouze takto vzniká krása přírody, takto vznikají celé světy, všechny ty světlé úrovně, o kterých sníme. Každá živá bytost, velký, stejně jako i ten nejmenší tvor, takto žijí a působí. Každý jejich nádech, každé jejich pohnutí je motivováno láskou. Ke všemu a ke všem. Ke Stvořiteli. Tvořit znamená milovat. S láskou tvořit, znamená skutečně žít. A tak se to musím naučit dělat i já, protože k tomu mám daleko, ač to je také i můj úkol.
Dochází mi, že takto prožívaná láska je klíčem ke všemu.
Je to jako když zasadíte důležitý dílek puzzle do skládaného obrazu a náhle vám vystoupí smysl té části, kterou máte ve svém zorném poli, ač ještě není zdaleka úplná. Najednou také mnohem lépe a jistěji tušíte, co musí následovat skryto za horizontem. Mnohem lépe chápete prostředí, ve kterém se nacházíte.
Tak opět s údivem žasnu nad dalšími a dalšími novými obrazy, které mi přichází a opět s úžasem pozoruji nově své okolí.
Hodnotím zpětně svůj život. Uvědomuji si, že každé lidské snažení, které není inspirováno, živeno a neustále z pozadí poháněno radostnou láskou, je odsouzeno k trápení se v postupném skomírání, k jistému zániku.
Teprve věci, které začnou vznikat ryze na tomto základu, prozářeny vnitřní láskyplnou radostí, budou schopny obstát v čase. Vše ostatní se zbortí. My, lidé, jsme jediní, kdo takto nežijí. A proto to zde vypadá tak, jak to vypadá.
Hledejme každý z nás toto naladění, protože činorodost hnaná láskou ke světu, který nás obklopuje, je cesta k jeho pochopení i k pochopení naší vlastní cesty.
Snad není potřeba dodávat, že nemluvím o změkčilé, slabošské a pokrytecké lásce. Mluvím o lásce a o radosti, se kterou člověk dělá to, co mu jde, co umí, v prostředí, které chápe a rozumí mu.
Vím, že ani přes toto uvědomění, jakkoliv je silné a intenzivní, se nemůžu jen tak přepnout, udělat pomyslné „cvak“ a od této chvíle se snažit nuceně milovat vše, co mě obklopuje, stejně tak milovat vše, co dělám a nedělat to, co nemiluji.
Ale vím, že toto poznání si chci držet uvnitř sebe, umístit ho do středu svého vnímání a prožívání, do svého těžiště. Vnímám, že mi to dává novu stabilitu v bouřlivých vodách dnešní doby a umožňuje mi to i přes hřebeny vln vnímat vzdálené břehy zaslíbené země a tím i jistotu svého směru. Cíl je ještě vzdálený a cesta k němu nebude bez překážek a nástrah, ale nyní zase o něco lépe vím, jak jistěji držet kormidlo a kde držet své těžiště, aby mě nerozhodila příští větší vlna nebo snad poryv větru.
M.M.
