Nejprve si položme otázku, proč nezřídka dochází k nepříjemným stavům, jako jsou vážnější choroby. K těm v prvé řadě patří tzv. civilizační onemocnění, o nichž se v současnosti hovoří často i v médiích. V tomto článku se ovšem budeme zabývat chorobami, jež se prozatím většinou nazývají jako infekční. Vznikají však jen tím, že se něčím nakazíme, anebo je vyvolávají především jiné vlivy? 

Abychom na to mohli odpovědět, je nejprve třeba co nejlépe porozumět jednak tomu, z čeho tyto stavy vyplývají, ale i jak vznikají a působí rozliční patogenní činitelé, jež posléze vyvolávají tyto nemoci. Teprve poté se jim můžeme v lepším případě vyhnout, anebo kdyby se už rozvinuly, dokázat je co nejdříve zvládnout a daný organismus pak vhodně doléčit a zotavit se.

Chceme-li k těmto důležitým oblastem přistupovat z hlediska skutečného vědění, měli bychom se v prvé řadě snažit pochopit zákonitosti nevědomého bytostného, které si lze představit jako maličkaté živé bytosti, jež se v našem organismu nacházejí v nesmírně hojném počtu. Už dávno byl překonán mýtus o tom, že vnitřní prostředí organismu je „sterilní“, neboť v něm lze na všemožných místech stanovit rozličné druhy mikroorganismů; od těch, které jsou prospěšné a v mnoha ohledech nám pomáhají, až po patogenní skupiny, jež nám mohou v některých případech dost uškodit. 

Kromě toho se v našem těle vyskytují i běžnými hmotnými přístroji nestanovitelné zárodky bytostného druhu, které patří k jemnějším hmotnostem, a proto je prozatím nemůžeme spatřit ani těmi nejcitlivějšími mikroskopy. Tyto druhy jemnějších hmotností, které by se mohly přiřadit i k předkvarkovým úrovním, jsou přitom už déle známy a jejich „světelnou stopu“ lze kupř. zaznamenat určitými metodami kvantové fyziky. 

Běžně neviditelné zárodky nevědomého bytostného nejspíš svými experimenty prokázal i Antoin Béchamp, o němž se lze více dočíst v článcích Co způsobuje současná onemocnění a Jak je to s nákazami. Béchamp prý donesl mrtvé koťátko kamsi do pusté pouště, kde se v důsledku tam panujících extrémních podmínek mohly jen těžko vyskytovat bakterie či jiné mikroorganismy, které uskutečňují rozklad mrtvých těl, jež v nich lze též po určité době běžně stanovit. V těchto případech jde o přirozené děje, které nám napovídají třeba to, že bychom se rozkládajících mrtvých těl neměli dotýkat holýma rukama, ale naopak je záhodno je včas pohřbít do země apod.

Proč však přesto, že se takové neviditelné zárodky nevědomého bytostného, anebo dokonce pod mikroskopem viditelné bakterie, jež se zjevně vyskytují i v našem těle, se během našeho života většinou nezaktivují? V normálním případě to není potřeba, a proto jsou tyto mikroorganismy latentní, tzn. jakoby spící, a tudíž se navenek zjevně neprojevují. A i kdyby se některé z nich probudily, tak se obvykle nemohou pomnožit. Mezi jednotlivými druhy nevědomých malých bytostných je totiž přísně udržována rovnováha, přičemž spolupůsobí i vyšší vědomí bytostní pomocníci. Tento stav pak popisujeme jako relativní zdraví, při němž na sobě nevnímáme žádné zjevné problémy.

Aby došlo k narušení tohoto příznivého stavu, musí před tím dojít k určitým změnám ve vyzařování i potřebném toku energií, přičemž se poté nastartují určité procesy, jež postupně pociťujeme jako nepříjemné stavy či bolesti. Mimo jiné může posléze dojít i k aktivaci rozkladných druhů nevědomého bytostného, což lze pod mikroskopem pozorovat kupř. jako pomnožení určitých druhů bakterií. Ty v sobě mají v důsledku působení přírodních zákonů uložen i princip rozkladu nedostatečně se zachvívajících či poškozených orgánů, tkání atd.

Jestliže se tudíž do organismu nějak dostanou třeba temně vyzařující a dráždivé nanočástice grafenu, jež jsou poté ještě zaktivovány vysokofrekvenčním elektromagnetickým zářením, dojde většinou k nepříznivým změnám a značným škodám. Při průchodu těchto ostrých nanočástic cévami, průdušnicemi apod. rovněž dochází k četným vnitřním poraněním. Ta mohou nevědomě bytostní vyhodnotit jako vážná a nevratná poškození, v důsledku čehož započnou vyvolávat první kroky, jež v závěru mohou vést až k částečnému rozkladu takto rozdrásaných či nedostatečně funkčních tkání atd. K tomuto ale občas dochází běžně i tehdy, když je třeba odbourat staré tkáně, aby se následně mohly obnovit a vybudovat nové.

Avšak rozkladné procesy se mohou v určitých případech rovněž projevit i jako bakteriální záněty, jež někdy mohou být celkem lehce zvládnutelné, ale ve vážnějších případech mnohokráte ohrožují i pozemský život. Naštěstí jsou v našem těle i další druhy nevědomého bytostného, jež se jako obránci usilovně snaží zabránit tomu nejhoršímu, kvůli čemuž mnohdy musí zahájit nelítostnou bitvu proti patogenním mikroorganismům. Bytostní totiž mají v sobě v čisté formě uložen i princip boje. Dokazuje to i následující částečný úryvek z Poselství Grálu: „…vodní krůpěj chová v sobě miliony živých bytostí, jež se v ní nemilosrdně potírají a ničí… Což nejsou často ve vodě a ve vzduchu Bacily, které mají sílu zničit lidské tělo…“

Aby k tomu nedošlo, tak když se v našem těle začnou množit a působit takové ničivé částice, vyrazí proti nim většinou ihned malí bytostní pomocníci, kteří v normálním případě u dostatečně silně vyzařujícího a odolného organismu po čase zajistí patřičnou nápravu. Kvůli tomu v něm též bytostní vyvolávají rozličné očistné procesy, které se mohou projevit třeba horečkou, rýmou, kašlem, průjmem, bolestí hlavy apod. 

Na určitý čas přitom též mnohdy nemocnému člověku zabrání provádět běžné činnosti a přinutí ho třeba více odpočívat, anebo jinak vhodně podporovat nezbytné nápravné děje. Jestliže se nemocný člověk pokorně podrobí daným omezením i léčebným procesům, tak se po určité době většinou uzdraví. Žel k tomu ovšem nemusí vždycky dojít, a to nejen z karmických důvodů, ale i při větším psychickém či fyzickém oslabení. To přitom může mimo jiné vyvolat i umělé vysokofrekvenční záření, jemuž se žel v dnešní době můžeme jen dost těžko vyhnout, přestože na nás zjevně nepříznivě působí.    

Nejhorší bývá to, když se čímsi nevhodným vychýlí z rovnováhy energetické či další procesy, jež mají probíhat v našem organismu a zároveň se zásadním způsobem naruší řádná činnost v něm působících malých bytostných. Pak se mimo jiné též mohou více pomnožit patogenní mikroorganismy, k nímž patří i mnohé bakterie; některé z nich se též nazývají Bacily. Jestliže ty mají k dispozici vhodné podmínky a půdu, obsahující dostatek pro ně „výživných“ látek, rychle se pomnožují a jejich kolonie pak přerůstají ostatní druhy mikroorganismů, jež jsou nezbytné pro řádné fungování našeho těla. 

Ze zvýšeného výskytu patogenních mikroorganismů posléze mohou vyplynout dost těžká nebo až život ohrožující onemocnění. Aby se tomu zamezilo a potlačil se další rozvoj i šíření útočících a ničivých částic, tak se proti nim spěšně postaví celá armáda nevědomého bytostného, jež má zajištovat řádné fungování imunitního systému. K nejznámějším z jejich zástupců patří bílé krvinky, jež jako bílí rytíři chrání a snaží se udržovat čistotu vnitřního prostředí organismu. Buněk, jež se řadí k imunitnímu systému je ovšem mnohem více druhů, o čemž se lze dočíst v lékařské literatuře i jinde. Zde se však tímto geniálním regulačním systémem zabýváme jen obecně, a to zejména z hlediska bytostného působení. 

V některých vážnějších případech se ovšem přes veškeré úsilí těchto chrabrých bytostných obránců ani po delším čase nepodaří zastavit rozvoj a šíření škůdců. V těchto případech je v zájmu zachování pozemského života chorobou napadeného těla nutno nasadit ještě jiné účinnější prostředky, jež mají zamezit jejich dalšímu množení a růstu. 

K tomuto účelu nám bytostní nabízejí rozličné prostředky, jež běžně nalézáme v okolní přírodě. Dle jejich účinku a působení je můžeme zařadit do několika skupin. Od jemnějších substancí, jež v podstatě jen posílí patřičné vyzařování, rozpohybují potřebný tok energií, anebo natolik pozmění půdu napadené tkáně, že se nepříznivý stav postupně zlepší, až po razantní účinné látky, jež mají zcela zničit přemnožené patogenní mikroorganismy.

Vždy je tudíž nutné dobře zvažovat, jak závažné a nakolik rozvinuté je dané onemocnění, abychom vybrali ten správný a danému stavu adekvátní prostředek. Na běžná nachlazení nejspíš postačí jen běžné bylinné prostředky, avšak třeba na rozvinutý zápal plic je potřeba užít již zcela jiné substance. V takovýchto a podobných případech proto též prozatím není dobré odmítat ani antibiotika, neboť ta mohou zabránit rozvoji různých nebezpečných chorob, jež mohou při nedostatečné léčbě způsobit třeba až smrt organismu. 

K nejznámějším z účinných látek, jež se užívají proti nebezpečným bakteriálním zánětům, patří produkty zástupců dalšího druhu nevědomého bytostného, jimiž jsou plísně. Alexander Fleming už v první polovině minulého století zjistil, že na miskách, kde kultivoval určité bakterie, se jejich rozvoj zastavil, když tam zároveň narostly i plísně. V podstatě se přitom potvrdil výše uváděný princip boje mezi jednotlivými druhy nevědomého bytostného. 

Každý z daného druhu si přitom sám pro sebe chce vydobýt co největší prostor, aby tam mohl růst a dále se rozmnožovat. Proto často vytváří určité látky, které jsou toxické pro jiné druhy, a to zejména pro nižší organismy. Tyto obranné složky plísní rodu Penicilin též objevil Fleming a pojmenoval je dle svých původců penicilin. Je pravděpodobné, že mu jejich možné využití ukázali či napověděli bytostní. Ať tomu bylo jakkoli, objevil první antibiotikum, které pak zachránilo život nesmírně mnoha těžce nemocným. Žel lidé poté mnohdy antibiotika nadužívali nebo je užívali v nepatřičných případech, v důsledku čehož ztrácela svou účinnost, neboť mnohé bakterie se vůči nim staly rezistentní.

Proto se dále hledala další možná antibiotika, jež původně rovněž byla přírodního původu. Zpočátku se mimo jiné zkoumaly i další druhy hub, jež také produkují účinné obranné složky. Kromě toho se některá antibiotika též později uměle syntetizovala, přičemž když šlo o zcela nepřirozené sloučeniny, mohly vykazovat i vedlejší nepříznivé účinky. V současnosti máme k dispozici celou řadu syntetických antibiotik se širokým spektrem účinnosti, jež při jejich častějším užívání vyvolávají rezistenci, s níž si lékaři neví rady.

V budoucnu bychom se tedy měli zaměřit na hledání přirozených obranných složek, a to zejména z vyšších hub, ale i z dalších surovin, jež nám bytostní štědře nabízejí. Nezbytné je přitom snažit se spolupracovat s vědomějšími bytostnými pomocníky, kteří nám v těchto i jiných ohledech mohou poradit nejlépe. 

Hlavně v počátečních fázích nerovnováhy bychom se měli zaměřovat na jemnější prostředky, jež posilují patřičné vyzařování a přirozeně pozměňují půdu našich tkání, aby se na nich nemohly rozvíjet kupř. rozličné záněty. Toho lze mnohdy docílit již jen patřičnou změnou pH dané tkáně či vnitřního prostředí organismu. Jelikož je známo, že mnoha patogenním mikroorganismům vyhovuje kyselé prostředí, pomůže v těchto případech již jen mírné zalkalizování do pro nás vhodného a správného pH. Kromě toho je potřeba preventivně se zaměřit na podporu řádného fungování imunitního systému. Bytostní pomocníci a tělu přátelské nevědomé bytostné má nesmírně rádo zářivě barevné suroviny. Užívejme je tedy co nejvíce!

Jmenoval bych alespoň krásně oranžové květy lichořeřišnice a plody rakytníku. Symbolika těchto darů bytostných je též úžasná; alespoň já vnímám květy lichořeřišnice jako přilbice, anebo se též přirovnávají ke kapuckám. Nejspíš i proto se lichořeřišnice slovensky nazývá Kapucínka. Též lze brát i symboliku dané rostliny, přičemž ostré trny rakytníku lze třeba vnímat i jako šípy, jež mohou zasahovat vše nepatřičné. 

Avšak samozřejmě je ještě nespočet dalších „malých – velkých“ pomocníků, k nimž patří rozličné dary bytostných, jež mnohokráte nacházíme v okolní přírodě. Ty mimo jiné obsahují i tak potřebné vitaminy, minerály a další látky, jež nejenže podporují řádné fungování organismu, ale změnou vyzařování vytváří tak potřebnou převahu či přesilu Dobrého a Světlého. V důsledku toho pak může i armáda nevědomého bytostného lehce zvítězit nad mnohými nezbedy, kteří ve své nenasytnosti chtějí ovládnou náš organismus.

Vít Syrový

Na výše uváděné i další pomocné prostředky, jakož i na působení bytostného v našem těle či okolo nás, se zevrubněji zaměříme i na dalším semináři Abecedy zdravého žití, který se bude konat v sobotu 27. ledna 2024 a má název: Bylinky, barvy a bytostní.