Mnoho pozemských lidí, kteří se hlásí ke křesťanské víře, je přesvědčeno, že tak, jako jsou zde na Zemi slaveny věřícími lidmi velikonoční svátky a ještě o mnoho více velkolepěji, musí být tyto svátky oslavovány v oblastech Ráje
Domnívají se, že právě tento čas je tím největším vrcholem oslav Svatého Stvořitele a jeho Božího Syna Ježíše Krista
Naplněním těchto oslav pak má být velebení veliké oběti Boha Otce uskutečněné na svém Synu, neboť tím dle jejich představ bylo Boží Láskou lidstvo provždy vykoupeno z hříchu
Domněnka o velikosti těchto oslav odehrávajících se v této souvislosti v samotném nebi spočívá právě v tom, že v očích pozemských křesťanů je to vše potvrzením nepochopitelné všelásky Boha Otce prokázané k záchraně lidstva
Kdo jiný by pak měl přece podle nich toto vykoupení oslavovat nejvíce než ti, kdo již jsou vyzdviženi do nebe a v obklopení zástupy andělů vzhlíží k Božímu trůnu
Jak velmi se tito lidé mýlí, aniž by to tušili
Ale mýlí se také i ti, kdo se domnívají, že duchové, kteří poznali vstupem do Ráje skutečně Světlo Boží Moudrosti a více směli přilnout k Pravdě, že tito shlíží na oslavy křesťanských velikonočních svátků na Zemi jen jako na projev nějaké slepé víry zbloudilých pozemšťanů
Mýlí se i všichni horliví držitelé Pravdy, kteří se domnívají, že pozemské lidstvo musí být duchovními obyvateli ve Světle považováno jen za odsouzeníhodné, pokud se uchyluje ke svým formálním bohoslužbám
Ó, jak velmi je vše v duchovních světech jiné, tak jiné, že si to nedokáží pozemští lidé téměř vůbec představit
Duchovní svět je v mnoha směrech především úplně vzdálen přemýšlení pozemských lidí a tak v tento čas pozemských Velikonoc nalezneme v duchovních světech vše jiné než blízkou podobnost pozemskému slavení těchto svátků
Ráj je naplněn duchy, kteří žijí blaženou radost v záchvěvech Světla, aniž by k tomu potřebovali jakoukoliv vazbu na pozemský svět
Také je potřebné si uvědomit, že hmotná obec Efezu, k níž zdejší vesmír přináleží, je jen jednou z vícera světových obcí, které byly Světlem stvořeny pro milostiplný vývoj lidských duchů ve hmotnostech
Také platí, že i vše, co je považováno pozemsky za důležité, ztrácí se postupně ve vědomí všech duchů, kteří vyšli z Efezu a smějí již přebývat v Ráji, neboť jejich vědomí se nakonec vzdálí úzce svazujícímu spojení s Pozdějším Dílem Stvoření
Jen duše v jemnohmotných úrovních, které se čas od času přibližují k Zemi, ve svém stále ještě zúženém duševním rozhledu, prožívají v jemnohmotných úrovních Efezu jistou podobnost s pozemskými svátky, jedno jakého to jsou zástupci náboženství
Vždy je to stejné, neboť v jemnohmotných duševních úrovních je možné nalézt jistý dosah všech náboženství, s nímž ve svém přesvědčení vstupují duše na onen svět a tam se také snaží si je udržet
Hovoří-li tedy nějaký zprostředkovatel z onoho světa, o tom, že v nebi jsou slaveny Vánoce, Velikonoce, či další svátky jiných náboženství, jako jsou svátky židovské, muslimské, či jedná-li se snad o oslavy východních vyznání budhismu, hinduismu a ještě mnohých dalších, tu je jisté, že tento zvěstovatel nachází se stále ještě v hranicích jemnohmotných světů, které jej poutají k světové obci Efezu, kam právě náleží i zdejší pozemský svět se svými rozličnými filosofiemi a náboženstvími
Znamená to, že takový příchozí z onoho světa nepřistupuje k pozemšťanům přímo z Ráje
Teprve když duch vystoupí ještě výše, i nad ty nejsvětlejší oblasti hmotných úrovní, tu se jeho nejživější duchovní podstata postupně vzdálí od všeho, co náleží k Pozdějšímu Dílu Stvoření, v jehož hranicích hmoty se odvíjí cesty všech vnořených duchovních jisker, které zde v prožíváních získávají svou zralost
Duchovní Ráj, který je skutečností a není jen domněnkou nezralých duší, přebývajících v úrovních jemnohmotna, o nichž se právě mnohé duše nezřídka po svém příchodu na onen svět domnívají, že jsou již nebem, otevírá úplně jiný druh vnímání a tím přináší rozhled, který nehotovým duším chybí
V Ráji, v jeho nádherné rozmanitosti, je také velmi mnoho jiného přitažlivějšího, že se minulost duchů s tím, co oni prožívali jako důležité ve svém dřívějším přesvědčení, rozpouští do vědomí podobajícímu se jen něčemu dávnému, co zůstává vzdáleným zněním
Samozřejmě pokud někdo v duchovním světě zatouží cokoliv si ze své minulosti vybavit, tu ihned takovému duchu, jakýkoliv okamžik z hmotných prožití dřívějších cest, vyvstane před jeho zrakem v té nejživější zřetelné formě
Stojí to pak ihned před ním, jako něco bezprostředního, pokud on po tom takto zatoužil
Ale je jen málo duchů, kteří se chtějí vracet k minulosti, neboť v ní převážně spatřují jen chyby plynoucí ze svého nezralého jednání
Současně již vše, co nutká pozemské lidi k úzkému spojení se zdejším životem v jeho radostech a zdánlivé potěše, od duchů v Ráji již zcela odpadlo a oni nemají žádných potřeb takového spojení
Ve svých dřívějších cestách spatřují tak jen potřebná prožívání, která měla vést jejich duchovní jiskru ke stále jasnějšímu živoucímu projevu citovosti
V tomto uvědomění děkují Stvořiteli a jeho moudrým Zákonům, které utvořily tyto dřívější cesty k tomu, aby duch směl dozrát a vstoupit do stavu své opravdové plnocennosti, kterou nalézá jen v duchovním Ráji
Tato plnocennost spočívá v trvalém prožívání nitrem, tedy citovým vnímáním, které je právě v pozemském světě velmi upozaděným
V Ráji je tato citovost vlastní podstatou duchovního života každého ze zdejších obyvatel a tak není již potřeba se vracet k době dřívějšího zápasu o něco, co se stalo postupně v prožitích duchu úplným vlastnictvím
Tak teprve prožhavením všeho chtění citovými záchvěvy na prvním místě, což je totožné s možností vstoupení do duchovních úrovní Ráje, otevírají se pak takovému duchu výhledy, o kterých se duším na cestě jejich vývoje ani jen z malého dílku nezdá
Obyvatelé duchovních úrovní Ráje, žijí okamžikem přítomnosti a v něm shledávají nejvíce příležitostí pro naplněnost svého bytí v úkolech, které mají vysokou vážnost a současně přináší nejvyšší smysl štěstí
Nemají pak potřebu vracet se zpět, neboť přítomnost jim nabízí mnohonásobně více naplňujícího prožívání radosti a blaženého vědomí toho, že smí být
Pokud pak tedy některý z duchů i přesto vrací své vzpomínky do dob svého vývoje, pak je to proto, aby se mohl více naladit na některou duši, jež se nachází ještě v Pozdějším Stvoření a vidí mnohé děje ještě úplně jinak než ti, kdo jsou již doma v duchovním světě
Takoví duchové samozřejmě v Ráji působí a oni jsou spojeni skrze další, pod nimi působícími pomocníky, s těmi lidmi na Zemi, kteří se snaží otevřít své nitro vyšším, ušlechtilejším pohnutkám
Radují se proto z každého hnutí citového nitra pozemského člověka, které jej vede k vyšší chápavosti principů, na nichž stojí celé Dílo Stvoření
K těmto principům náleží snaha o čisté a spravedlivé žití člověka za všech okolností pozemských podmínek, kdy nitro člověka stále více chápe a prožívá smysl Zákona dávání a braní v duchu Kristem promluvených slov
To je tím nejcennějším, co je vítáno v člověku a jestliže spolu s tím zalétají myšlenky pozemského člověka k Synu Božímu a jeho Slovu, tu zachvěje radost těmito pomocníky v Ráji, neboť oni smí poznávat, že takový člověk kráčí správnou cestou vzhůru k duchovnímu domovu
K tomu však nemají tito pomocníci, kteří jsou čas od času skloněni ve své službě k nížinám hmotností Efezu, podporovat žádné liturgie ani formy bohoslužeb, současně jim však nemají důvod bránit, neboť vědí, že pozemské myšlenkové podmínky lidí nelze změnit jinak než postupným probouzením těch, kdo jsou citovějšími, kdo chtějí skutečně jen dobro pro své bližní
Pokud má prožití pozemské bohoslužby v sobě alespoň náznak živosti, tu pak je možnost působení těchto k Zemi skloněných pomocníků o to větší, neboť pak mohou přivádět záchvěvy Dobra a Světla k takto otevřeným lidským nitrům
Ale takových duchů, kteří se tomuto přímému působení věnují, je v Ráji jen určité množství a tito mají vždy nějaký důvod nebo poslání k tomuto druhu služby, aby působili k pozemským lidem v Efezu
Ráj samotný však je naplněn duchy, kteří mají svou minulost vývoje spojenu s jinými částmi, světovými obcemi, či také jinak obcemi hmotností a pro tyto jsou pozemsky chápané svátky Velikonoc něčím vzdálenějším
Jen jediné spojuje všechny blažené duchy v Ráji, a to je vědomí o přítomnosti Paprsku Syna Božího Ježíše, jenž v ten čas sestoupil do hlubin Stvoření, jsa k této cestě vyslán Bohem Otcem
Jeho paprsek prošel zrychleně sférami všech částí Stvoření, aby se vnořil do hmotností Efezu k záchraně dalšího trvání této světové části
Spolu s ním vnořil se také do hmotností malý zástup těch, kdo jej měli provázet na Jeho pozemské pouti, jako ti, kdo mohli lépe chápat pozemskými smysly jeho Slovo Pravdy
Krátká však byla tato cesta zakotvení Paprsku Ježíšova ve hrubohmotném těle na Zemi
Krátký, jen velmi krátký, byl zápas Syna Božího o probuzení lidských duší
Tak z pohledu shora za kratičký čas po tomto vnoření, navrátil se Ježíš do duchovního Ráje, neboť lidstvo jej nepřijalo a při pronásledování temnotou, proti Ježíšovi vyburcovanou Luciferem, neučinili ani jeho pozemsky nejbližší ničeho zásadního k jeho ochraně ve hmotném těle
Pozemskou smrtí zbaven hrubohmotného záhalu, vznesl se tak Paprsek Boží Lásky v Ježíšovi vzhůru k duchovnímu Ráji, aby zde krátký čas setrval, než se otevřením nebes, pod účinkem působení Ducha Svatého, směl jeho Paprsek navrátit zpět k Bohu Otci
Tento čas byl pro obyvatele Ráje časem navýsost blaženého bytí, neboť zde mohla Boží Láska dávat hotovým zralým lidským duchům plnýma rukama dary z Boží Milostiplnosti
A všichni, kdo zde v ten čas přebývali, přijímali s vroucí radostí tento čas Boží blízkosti, jako příliv toho nejblaženějšího prožhavení sebe sama
V ten čas rozzářilo se Světlo v duchovním Ráji ve zvláštním lesku štěstí, v němž mnozí téměř ztráceli své vědomí
Ježíš pobýval krátký čas v zahradách Montsalvatu a všude kam jeho Paprsek vkročil, přinášel jako samozřejmý děj zesílení každé krásy a nádhery těchto míst
Zahrada Láskyplnosti, jíž vládne vznešená správkyně Rosanea – nebo také jinak Růžová panna, zaplnila se těmi nejnádhernějšími květy rudých růží a celý chrám této zahrady naplnil se zvláštní vůní těchto květů
Tato vůně zde přebývala po dlouhý čas a opět se vrací, kdykoliv se nejvyšší služebnice v modlitbě spojí s Boží Láskou
Zahrady v ten čas přetékají naplňujícím štěstím a tento záchvěv prostupuje zástupem služebnic a postupuje dále do ostatních míst Ráje, ke všem, kdo jsou v tu dobu otevřeni tomuto druhu Boží Láskyplné naplněnosti
Toto se děje v čase, kdy celým Dílem Stvoření protéká tato zvláštní Milost Boží, proudící skrze Mariu do síní hradu Grálu v Prastvoření a následně splývající k Ostrovu růží, jenž se nachází také ve výšinách Prastvoření
Jako ozvěna je pak v tento čas neseno do všech úrovní připomenutí Lásky Boha Otce, která se v Božsky bezbytostném oddělila a dala zformovat se Paprsku Syna Božího Ježíše
Tento čas je prožíván jako nádherné spojení Božího Díla skrze připomenutí Jeho Lásky
Tomuto ději také odpovídá v pozemském roce čas, který je spojen přibližně s časem vánočních svátků
V čase pozemských Velikonoc je to však jiné, neboť tento čas je spojen s radostí návratu Syna Božího z hmotností, které on svým vstupem zachránil a umožnil tím trvání jejich koloběhu, že v Efezu zakotvil Světlo Svého Otce jako spojnici, která umožnila, aby se nezřítila již žádná z částí hmotností v Pozdějším Díle Stvoření
Lidstvo v ten čas nebylo vykoupeno, neboť něco takového je vyloučeno kvůli svobodné vůli, kterou má každý lidský duch na své cestě bytím
Avšak byla zakotvena záchrana, která umožnila další vývoj v Pozdějším Díle Stvoření, v němž malá planeta Země utvořila kotviště pro hranici Světla, jež bylo přineseno přítomností Syna Božího v těle
Tento děj je významným, významnějším, než lidstvo vůbec tuší
Je to potvrzením Boží Všemoudrosti, která řídí světy tak, aby cesty, které se pod jejím vlivem odvíjí, nakonec vedly jen k vítězství Světla v celém Díle Stvoření
Při vnoření Paprsku Syna Božího Ježíše do Stvoření, kdy on procházel na své cestě ke hmotnostem duchovním Rájem blažených duchů, všichni tito věděli již dopředu, že Ježíš s jistotou přinese vítězství nad temnotou
On přinesl vítězství pro osvobození hmotností
Ne však tím, že byl ukřižován, aby vykoupil lidstvo, jak si to myslí mnozí věřící, ale tím, když vstoupil do svého úkolu, při zjevení se holubice na ním, po ponoření Janem Křtitelem ve vodách Jordánu
Tento děj byl vítězstvím Božího Světla a pro všechno působení bytostných služebníků bylo to důležité zvěstování toho, že Bůh Otec vyslal svého Syna k utvoření mezníku, v jehož splnění spočíval příslib záchrany hmotných světů od jejich počátku v jemných sférách jemnohmotností až dolů k světové části Efezu
Obyvatelé Ráje byli účastni tohoto velkého dění a proto je jejich pohled na cestu Syna Božího Ježíše spojen s tímto vážným mezníkem
Události spojené s další pozemskou cestou Ježíšovou byly vnímány jako velký zápas o samotné lidské duše, kterým přítomností Paprsku Syna Božího Ježíše, vzešla příležitost k velikému znovuzrození a vzestupu ke Světlu
To platilo pro jednotlivce i pro lidstvo jako celek
Boží moudrost vždy přináší v jednom ději mnoho souvislých událostí
Tak vyslání Syna Božího Ježíše přinášelo mnohem více, než jenom samotné úsilí o probuzení pozemského lidstva
Přestože se to tak zažilo, Ježíš nebyl vyslán svým Otcem jen kvůli malým pozemským lidem, ale kvůli celému velikému koloběhu Stvoření, v němž působení selhavšího Lucifera způsobilo těžké poškození v otáčejícím se soukolí hmotností
Hrozilo jejich celé zhroucení do zničení
Proti tomuto stavu bylo potřebné uskutečnit záchranný akt ze Světla, neboť toto bylo možné jen zásahem samotného Paprsku pocházejícího z Božského Východiska
Při této záchraně, kdy Ježíš svým hrubohmotným příchodem vymezil hranici, kam přesně působí přímý účinek Božího Světla, bylo samozřejmým, že současně Ježíš přinesl osvobozující Slovo Pravdy pro pozemské lidstvo, protože to bylo součástí jeho vyslání do hmotností
V jeho podstatě, která byla vydělena z Lásky Boha, byl tento postup jen přirozenou součástí tohoto velikého aktu záchrany
Lidé mohli z toho pro sebe vyzískat to nejcennější, když byli v jeho blízkosti
Avšak do lidstva zakouslo se Luciferem rozseté temno a společně s duchovní vlažností, která je stejně tak škodlivou pro lidského ducha ve hmotnostech, byla nakonec lidstvem připravena cesta Synu Božímu, která naplněna rmutem a bolestí vedla postupně k hrozivému konci na kříži
Velikonoční čas nestal se nikdy žádným automatickým vykoupením ani osvobozením pro lidstvo ani pro nikoho, kdo jen vnějškově stane se věřícím
Naopak v čase, kdy se Paprsek Ježíšův vznesl vzhůru k Ráji lidských duchů, předcházeli jej andělé, kteří v bolesti nesli zvěst o selhání lidských duchů ve hmotnostech, neboť oni vyjma několika výjimek, takřka vůbec nepoznali Světlo a Pravdu v Synu Božím na Zemi
Tak zachvátil nejprve obyvatele duchovních světů smutek a mnohými rytíři Montsalvatu prostupoval spravedlivý hněv, avšak to vše bylo následně zcela přemoženo blízkostí Ježíše, který v sobě přinesl, jak již bylo zmiňováno, do Ráje na krátký čas blaženou nádheru přítomnosti Boží Láskyplnosti všem zdejším duchům
Všechnu bolest nad lidskými duchy ve hmotnostech také překrylo vědoucí poznání, že Ježíšovo vtělení již samo o sobě přineslo velké poselství záchrany hmotností Pozdějšího Díla Stvoření
Ježíšova cesta byla vítězstvím a přinesla nový výhled cest Božího řízení světů
Bylo to vítězství Božího Světla, na které navázal příchod Syna Člověka následným vtělením se do zdejšího pozemského světa
Syn Člověka přinesl vybavení soudu a tím zakotvil předěl ukončení jedné velké části koloběhu hmotností Pozdějšího Díla Stvoření
Toto vybavení soudu stále probíhá a bude určitý čas trvat, než se naplní k potvrzení platnosti Svatého Slova pro všechny duše ve hmotnostech
A Bůh Otec sám přivodí v určitý čas naplnění všech dějů, kdy nebude již jiného zvuku než znění slov „Dokonáno jest!“
V ten čas vzejdou lidstvu skutečné Velikonoce, neboť ti, kteří zůstanou zachováni, budou moci vzhlížet k novému času na Zemi jako k onomu zaslíbenému království Božímu na Zemi
Blažení ti, kdo budou se moci ještě poté vtělovat na Zemi, aby směli urychleně odložit vše, co je ještě poutá ke hmotě a dokončit tak svůj vzestup
Pak budou moci vystoupit vzhůru nad koloběh kroužících hmotností Pozdějšího Díla Stvoření a otevře se jim brána vstupu do duchovních úrovní Světla, které se jim stanou blaženým domovem s veškerou nádherou, která tam přebývá
Pro pozemské lidi má smysl slavení velikonočních svátků jen tehdy, pokud se jejich nitro otevře a v rozechvělosti nechá přistoupit něco skutečně přicházejícího z výšin duchovních úrovní
Jen v tom je obsažen příslib pravého prožití tohoto času tak, jak to očekávají duchové pomáhající pozemským lidem z úrovní Ráje
Toto však vyžaduje skutečné prožití Boží velikosti citem, v hlubokém a současně radostném uvědomění toho, že Dílo Stvoření je v rukou Božího vedení cest všech tvorů a pokud člověk po těchto cestách ve svém citovém naladění kráčí čistě, vroucně a spravedlivě vůči svým bližním, pak jsou mu všechny pomoci vždy nablízku
V tomto naladění spočívá pro pozemského jednotlivého člověka splnění příslibu vzkříšení jeho ducha
To proto, že jeho nitro se může spojit se světlými výšinami a z nich pro sebe načerpat povzbuzení z toho, jak v těchto výšinách je prožívána radostná vznešenost bytí
Pokud si kdo podrží tento stav citového naladění k tomu, aby i on stál ve všech chvílích svého života vždy radostně v čisté ušlechtilosti svých činů, tu pak se před ním samočinně otevírá příslib vzestupu k branám Ráje, až jeho čas zde na Zemi jednou skončí
Příkladem k tomu může mu být prožití toho ducha, jenž byl ukřižován v pozemském těle vedle Ježíše
Jeho poznání Ježíše v jeho Božském původu a současně vroucí prosba o přímluvu Ježíše u jeho Otce, umožnilo v mocném vzplanutí vroucího odevzdání se do Boží milosti, že směla zaznít Ježíšem vyslovená slova „Pravím ti, ještě dnes budeš se mnou v Ráji“
Tato Ježíšova slova byla splněním, jako odpověď vroucí proměny ukřižovaného
Ve zrychleném ději, v přijetí všech těžkostí, které bolestivě doléhaly na duši i tělo ukřižovaného, smělo být odloženo vše to, co ještě zůstávalo k odčinění
A stejně tak může prožít každý člověk toto spojení se Synem Božím, aby v úplném přijetí všech svých vin učinil v jediném okamžiku veliký pokrok vzhůru k výšinám Světla
To bude pak to pravé, k čemu vybízí duchové sklánějící se pomocně z blaženosti Ráje, aby volali a burcovali pozemské lidstvo k pravému probuzení, které spočívá především ve vnitřním procitnutí, vzkříšení ducha, aby se pak toto projevilo samočinně ve všem pozemském jednání tohoto člověka
To je skutečné poselství z Ráje, vybízející k otevření citové vnímavosti každého z lidí
Kdo takto prožije čas Velikonoc, ten se přibližuje tomu, co je prožíváno trvale světlými duchy v blažených úrovních Ráje
Člověče, učiň tak, nechej v sobě cele procitnout čistému, vážně míněnému úsilí ke Světlu
Pokud tak učiníš, tu se bude moci k tobě přiblížit část záření, které v sobě všemi úrovněmi Stvoření nese Kristova Ducha
