Stav lesů je odrazem lidského činění. A to je často na hony vzdáleno od toho, jak by to správně mělo být. To vidí každý, kdo má otevřené oči „k vidění“. Nejde přitom jen o hromady v lese odhozených odpadků, ale i o nepatřičné metody pěstování a brutální způsoby těžby. Každý citlivější člověk, který to prožil, zřejmě pocítil k takovémuto jednání odpor a možná i stud. Avšak to, co vidíme, je jen „vrcholek ledovce“ nepřístojného lidského počínání. Kromě zevně viditelných škod má špatný vztah lidí k přírodě nepříznivý dopad i na jemnější úrovně.
Ten, kdo má „uši ke slyšení“, může proto vnímat i žaloby bytostí, jež v lesích zabezpečují, aby třeba ze semínka vyrostl strom. Vždyť takové dílo nevznikne samo sebou. Každý si dovede představit, kolik práce je se stavbou domu. Musí se na tom spolupodílet více pracovitých lidí, neboť dům by se sám od sebe nepostavil. Obdobné je to u výstavby úžasného díla – stromu. Kousek po kousku musí vyrůstat kořínky, kmen, větve… Přitom je tuto činnost nutno přizpůsobovat prostředí, tj. půdě a v ní se vyskytujícím překážkám, prostoru, kam může strom vyrůst, aby mohl čerpat životodárné světlo atd.
Světlo mu spolu s dalšími živinami napomáhá v tichosti vystavět celý mohutný strom. Mimo to světelná energie umožňuje vytvářet i kyslík, bez něhož bychom zde na Zemi nepřežili. Kdyby nebylo stromů, nemohli bychom zde žít, neboť byliny ani další drobnější rostliny nám samy nedokáží zabezpečit dostatek kyslíku. Teprve když se na Zemi rozšířily stromy, vytvořilo se pro nás nezbytné ovzduší. Stromy nám vytváří kyslík už nesmírně dlouho, neboť na Zemi rostou přes 300 milionů let. Celou tu dobu přitom spolupůsobily přírodní bytosti, které se během této dlouhé doby též vyvíjely. Proto jsou tak moudré.
Nemálo z lidí dřívějších vyspělých kultur tyto přírodní bytosti vnímalo. Lidé si jich též vážili. Strom brali jak živý organismus, který nejenže roste a dýchá, ale může jim též sdělit důležité rady. Proto se moudří mužové kmenů scházeli pod prastarými a mohutnými „posvátnými“ stromy. Naslouchali tehdy jejich radám, varováním i dalším pokynům. Tato sdělení brali vážně, neboť chápali, že bytosti stromů jim chtějí pomáhat. Dodnes se tyto děje zachovaly v mnoha bájích a pohádkách. Kdyby někdo nedokázal rozumově přijmout existenci přírodních bytostí, může brát následující sdělení třeba jako moudrou pohádku.
Klíčem ke schopnostem vnímání sdělení přírodních bytostí je láska. Pokud někdo má skutečně rád lesy a stromy, tak když alespoň občas dokáže „zkrotit“ svůj přebujelý rozum, který chce do všeho mluvit – a kromě toho nerad poslouchá – může vyciťovat či vnímat cosi, co zjevně nevzniklo v jeho mozku. Mohou u to být i zprávy, jež přicházejí od přírodních bytostí. Stále častěji jsou to však žaloby, neboť příroda a bytosti v ní se vyskytující mají již skutečně dost lidské zlovůle. Dokazuje to mimo jiné i následující vyprávění:
„Vy lidé vůbec netušíte, jak důležité jsou stromy a lesy! Bez nich byste tu vůbec nemohli žít. Po nesmírně dlouhou dobu jsme vám připravovali prostředí, a i mnoho jiného, abyste mohli přijít na Zemi. Když sem poté přišly první lidské bytosti, měli jsme z nich skutečnou radost! V jejich nitru zářilo cosi světlého, a proto jsme jim chtěli pomáhat. Brali jsme je jako vítané hosty, jimž jsme připravili skvostně vyzdobený pokoj. Dnes si už ani nedovedete představit, jak krásná byla tenkrát Země! Porostlá hustými nádhernými lesy, v nichž vše žilo a vzájemně spolupracovalo. Nic nám tu nechybělo a dokonale jsme vše zvládali. Lesy si totiž vystačí samy o sobě, jak to můžete dodnes vidět v pralesích. I tlející dřevo spadaných stromů je užitečné. Nejenže po ztrouchnivění zlepšuje půdu, ale rostou na něm choroše a mnoho jiného.
Avšak tehdy nám do toho lidé nechtěli zasahovat, neboť všichni chápali a uznávali, že to dokážeme dokonale zvládat. Lidé byli též na počátku skromnější a naslouchali našim radám, bez nichž by se nedokázali obejít. Z těchto důvodů se nás často předem ptali, co a jak mají dělat. Všechny přírodní bytosti jim tenkrát rády pomáhaly a radily. Třeba to, kde a jak si mají vybudovat příbytky. Také to, jak si vyrobit sekeru, s níž je možno porazit i strom. Ochotně jsme jim též dávali své dřevo, neboť jsme chápali, že ho nutně potřebují. Tehdy si ho ovšem nebrali svévolně. Nejprve se zeptali, jaký strom mohou porazit. Ukázali jsme jim stromy, které jim měly v tomto ohledu posloužit. Také jsme jim řekli, kdy mají stromy porazit – třeba v zimě a den před úplňkem. Měli jsme pak dost času na to, abychom jim dřevo řádně připravili, aby bylo dostatečně uzrálé, dobře uschlo a lépe se pak hodilo třeba ke stavbě.
V námi určenou dobu přišel zdatný junák a sekyrou porazil strom. Před tím mu však poděkoval za to, že mu dá své dřevo. Bytost, která se starala o tento strom, se mohla již předem připravit na odchod. Proto se i lehce odpoutala a přestěhovala se buď do jiného stromu, nebo mohla odejít někam jinam, třeba i do světlejších úrovní. Když byl strom pokácený, řekli jsme dřevorubci, jak dlouho má strom nechat v klidu ležet a kdy má začít jeho dřevo dále opracovávat. Dle našich pokynů pak přišel a od východu do západu slunka se pilně oháněl sekyrou, až kmen nahrubo otesal třeba na trám. Rádi jsme ho přitom pozorovali, neboť nás nic nerušilo. Rytmické údery sekyry i jeho oddychování byly pro nás zajímavé.
Když to jen porovnám s dneškem! Do lesa bez svolení vtrhne jeden či více bezcitných tvorů, kteří se od jimi užívaných strojů leckdy odlišují jen svým přebujelým rozumem. Buď mají řvoucí motorové pily, nebo v horším případě přijedou na příšerných strojích, s nimiž dokáží neuvěřitelně rychle porazit strom, strhnout z něj větve, a dokonce ho i nařezat na polena. Hrůza! Bytosti stromů často ani nestihnou včas utéci a dost pak trpí. Kdybyste si jen dokázali představit naši bolest, jež způsobuje už jen hrozný rámus, který toto plundrování doprovází.
Strádá tím přitom celý les, neboť my bytostní jsme ve spojení. Přestože jsem tedy na jednom konci lesa, mohu též vnímat, co se děje v jeho opačné části. Kdybych nevěděl, že tomuto šílenému lidskému činění bude brzy učiněna přítrž, bylo by to hrozné. Přicházejí k nám ale radostné zvěsti, že se blíží konec této „bláznivé civilizace“. Když tedy ještě musím prožívat dopady lidské zlovůle, říkám si: Všeho do času! Špatný přístup k lesu a stromům však škodí nejen nám, ale i dřevu. Proto se poté rychleji kazí a hnije. Aby to lidé alespoň zpomalili, natírají ho něčím jedovatým. Pod takovýmito nátěry ale už ani není cítit, jak dřevo voní.
Raději se však ještě navrátím nazpět do doby, kdy to lidé dělali správněji. Představte si, že než dřevorubec dokázal kmen nahrubo otesat třeba na trám, trvalo mu to celý den. Zkuste si někdy spočítat z kolika trámů jsou postavené prastaré dřevěné chalupy, jež můžete dodnes na mnoha místech vidět. Za každým z jejích trámů byl celý den perné práce. Ale stálo to poté za to! Dřevo v sobě stále uchovávalo sílu, a proto domy z nich postavené dodnes tak příjemně hřejí. Aby nebyly mezi trámy domu mezery, jimiž by tam táhlo, tak je lidé vyplnili hlínou, travinami, mechem či dalšími prostředky, jež v přírodě nacházeli. Tehdy ještě chápali, že vše v lese i na lukách je k něčemu určeno. A proto též tyto dary smysluplně využívali.
Ovšem dnes na to lidé zřejmě zapomněli. Nebo že by neměli čas se v přírodě kolem sebe rozhlédnout? Většinou jen někam spěchají. Buď běhají, což nazývají „sportování“. Nebo se snaží někam co nejrychleji dojet na různých vehiklech. Přitom nejenže nemohou vidět ani vnímat nás, ale nevšimnou si ani krás a rozličných zajímavostí lesa. Jenom nemnozí z nich se alespoň občas zastaví a v přírodě se kolem sebe řádně rozhlédnou. Někteří dokonce i vnímají rozličné proudy a vlnění, jež je tam obklopují. A je toho nesmírně mnoho, co můžete vnímat svými zjemnělými smysly! Když třeba ucítíte nezvyklou vůni, může to být i to, co kolem sebe šíří některá z přicházejících vznešenějších bytostí.
Onehdy takto dojel jeden človíček v plechové krabici na gumových kolech do lesa a šel se tam zotavit. V hlavě mu sice harašily různé nesmysly, ale alespoň měl rád les. To jsme zjevně vnímali. Dokonce věděl i o tom, že jsou v něm bytostní a snažil se jim naslouchat. Proto se k němu některé bytosti zvídavě přiblížily a zeptaly se ho, proč tam přijel v té krabici, co tak páchne. Začal jim v myšlenkách vysvětlovat, že někam jel, aby vydělal „peníze“. Většina z bytostných vůbec nechápala, co to je. Sdělil jim, že jsou to buď nějaké papírky, jež se vyrábí ze dřeva stromů a pak se potisknou. Nebo jsou to jakási kovová kolečka. Leč nejméně pochopitelné bylo vysvětlení, že když ťuká na nějakou desku, jíž říkají „klávesnice“, tak se na dalším z jejich výmyslů, nazývaném „obrazovka“, objeví určitá čísla, podle nichž se doví, kolik že má „kdesi“ peněz. Takže ty ve skutečnosti vůbec neexistují! A kvůli tomu se honí.
Ale nejen to. Kvůli tomu lidé převáží v obrovských řvoucích krabicích z jednoho místa na druhé zcela nepotřebné nesmysly. Říkají tomu, že „obchodují“. Kdyby přitom nedělali takový kravál a neotravovali zároveň i vzduch, bylo by to snad k smíchu. Dováží třeba přes polovinu zeměkoule něco, co si mohou sami nasbírat v lese! Jsou ale tak hloupí, že ani neví, co v lesích roste a jak by jim to prospělo. Kromě toho, že by se při sběru darů lesa rozpohybovali a nadýchali čerstvého vzduchu, tak by v něm našli léčivé prostředky na všechny jejich nemoci, které si sami způsobili. Jen nemnozí se snaží poznávat, co jim příroda dává a k čemu je to dobré. Kvůli těmto vzácným výjimkám jsme ochotní sdělit pokorně naslouchajícím, jaké poklady mohou v přírodě naleznout.
Ostatním, kteří bezohledně škodí přírodě a stále se honí za přeludem „peněz“, je neukážeme, protože by je hned chtěli prodávat a vydělávat na nich. Už takto v lese bezuzdně loupí dřevo stromů a říkají tomu, že ho „těží“. Nejenže přitom udělají obrovské paseky, na nichž dále nemůže růst, to, co tam bylo před tím, ale zničí i příbytky mnoha zvířat! Sice nás to velmi mrzí, ale chápeme, že někteří bytostní jsou na tom ještě mnohem hůře. Třeba bytostní stromů, jež rostou ve městech. Lidé se tam k nim leckdy chovají hrozně. Nutí stromy, aby rostly dle jejich úchylných představ. Třeba je napnou mezi nějaká dřeva, aby rostly jen rovně nahoru. Vůbec nechápou, že bytostný nejlépe vnímá, kterým směrem má strom růst a jakou má mít formu. Necháte-li strom růst přirozeně tak, jak potřebuje, prospívá to nejen rozvoji daného bytostného, ale mimo to vám pak může přinášet větší užitek.
Snad nejhorší ze všeho je, když nějakému stromu ořežou téměř všechny větve a udělají z něj ubohý pahýl. Bytostný přitom musí v takto zmrzačeném příbytku dále přebývat, ale nemůže už ale řádně plnit všechny své úlohy. Vždyť všechny větve jsou jako anténky, které mají shůry přijímat vesmírnou energii a předávat ji zemi i dalším bytostem! Lépe by bylo strom rovnou porazit než ho takto zmrzačit. Je to jako kdyby vám uřezali ruce, nohy i všechny údy. Co byste pak mohli dělat? Představte si to a snad už takto nebudete stromům ubližovat!
Možná vás napadne, jak to všechno vím. Jednak jsem nesmírně starý elf a sloužil jsem již mnohokráte na rozličných místech této Země. Kromě toho se od různých poslů dovídáme, co se děje na celé Zemi. Radostně nám už mimo jiné sdělovali, že velcí bytostní, jež mají za úkol přeměny země, se probouzejí. Zřejmě to způsobují stále se zesilující paprsky, jež k nám shůry proudí! Boží síla vše nesmírně posiluje, a proto již více září i Slunce! Nás bytostné také povzbuzují a poučují shůry přicházející vznešené světlé bytosti, jež nám sdělují mnohé, co vy lidé ani netušíte. Je to příprava na veliké dění, které zničí veškerou lidskou zlovůli.
Nevěříte tomu? Tak se třeba podívejte na to, kolik sopek se na Zemi probouzí. Bytostní sopek jsou ohniví a nesmírně mocní. V minulosti už výbuchy sopek vícekrát zničily rozsáhlá území země. Kdybyste jen tušili, jak jste proti nim maličtí! Pokud obdrží shůry příkaz, že mají začít, nezmůžete proti tomu nic. A od koho k nám přichází takovéto příkazy? Od našeho Pána, Nejvyššího Boha, jemuž věrně sloužíme!
Říkám vám to i proto, abyste pochopili, že my bytostní nic neděláme svévolně, ale vždy jen plníme Boží vůli. Takže i když máme už déle dost nesprávného lidského počínání, nemůžeme ho sami o sobě zastavit. Avšak až k nám přijde shůry příkaz, tak velcí bytostní služebníci začnou. A zničí přitom vše, co se domýšlivě staví proti Boží vůli, která se projevuje i v moudrých zákonech přírody. Nechceme však, aby byly zbytečně zmařeny životy těch lidí, jež se chtějí harmonicky vřadit a spolupůsobit na dalším rozvoji Země. Ty, v jejichž nitru jasně září duch a kteří dokáží vyciťovat i to, co jim sdělujeme, budeme včas varovat, aby mohli odejít z oblastí, jež budou muset být zničeny.
Lidé s námi budou posléze – v „nové éře“ vývoje na zemi – opět spolupracovat! A my jim rádi poradíme, co vše mohou v přírodě nalézt k obživě i dalšímu užitku. Těm, kteří se nám snaží naslouchat a porozumět již nyní, budeme i v tomto přípravném údobí postupně sdělovat, co mají jako probuzení a moudří lidé vědět. Choďte proto v tichosti do nádherné čisté přírody a s otevřenýma očima i srdcem přijměte, co vám chceme předat. Je toho nesmírně mnoho!“
