Zpracoval Ondrej Janíčko podle prednášek Abd-ru-shina

Svatý Boží soud! Velká očista, osvobození a vykoupení ode všeho zlého, jež se po tisíciletí neustále pokoušelo otrávit život na Zemi! Všemu zlu má být konec, aby nastal nový počátek. To je Poslední soud.

Kruh Světla svírá nyní zemi, pevně uzavírá se silný obal kolem zeměkoule, aby temnoty nemohly uniknout, a stále silnějším stává se tlak, který všechno zlo mocně stlačuje, takže se musí kruh dění za kruhem uzavřít, aby se tak spojil konec se začátkem.

Vyúčtování nyní musí složit v této zemi všechno, co se smělo kdy tady pohybovat a vyvíjet.

Trpělivost Boha je u konce! Očištěna musí být Země od odporného chtění vědět všechno lépe havěti Luciferových trabantů a sluhů lidského rozumu, kteří se chtěli vyvyšovat nad Boží moudrost.

Stejně také ode všech pokrytců a pomlouvačů, od podlézavých příživníků, zbabělých slabochů a ode všeho, co špatného je ještě na zemi. Nic z toho nesmí zůstat, má-li dojít k ozdravění.

Velká očista začíná! Údery mečem z ruky Boží nechají stranou bolestný křik všech postižených stejně jako radostný hlas díků stoupající k nohám Jeho trůnu, jakož i koktané prosby těch, kteří pod ranami soudu ještě přicházejí k poznání Boha.

Temno musí zmizet, zářící bude den! Den Svatého Světla, který přináší zmrtvýchvstání nového lidstva, toho lidstva, které se v čistotě namáhá, opravdově sloužit Bohu, celým způsobem pozemského bytí a ne jen slovy, jež leží jen lacině na rtech a nepřicházejí z duše. Bez čistoty celého vašeho chtění a činů nemůže již být lidstvo na zemi, když Bůh nyní dokoná svůj soud! Neboť všechno nečisté bude potom rozbito a zničeno a nesmí už nikdy znovu povstat.

Nic nezůstane nyní bez pohybu. Živá síla, která proudí nyní zesílena veškerým stvořením, žene, tlačí a nutí všechno k pohybu. Touto silou zesílí i to, co dosud bylo v klidu nebo dřímalo. Bude to probuzeno, posíleno a musí se proto projeviti. Všechno bude v procitlé činnosti jakoby vytaženo na světlo, i když se to bude chtít ukrývati. Možno také říci, že všechno přijde samo na světlo a musí se ukázati. Nemůže již nadále dřímati nic, co existuje. Řečeno lidovými slovy: Vyjde to na světlo!

Vlivem nového vniknutí Světla bude v celém tomto stvoření všechno jen život a činnost! Světlo při tom mocně všechno přitahuje … a to se souhlasem, nebo proti vůli toho, co dosud odpočívá v tomto stvoření v klidu, nebo jest snad dokonce ukryto. Všechno přijde na konec do styku s tímto Světlem. Nemůže mu uniknout nic, i kdyby to mělo křídla ranních červánků. Žádné místo v celém stvoření nemůže před tím poskytnouti ochrany. Nic nezůstane neosvětleno.

V pohybu této přitažlivosti musí se však na tomto Světle rozplynout a shořet všechno, co nesnese jeho záře, co se tedy samo k tomuto Světlu již nesnaží. Všechno spějící ke Světlu však rozkvete a zesílí v čistotě svého chtění!

A jitro vzkříšení má vzejít pro ty lidské duše, které jsou nyní uznány za hodny, prožít říši Boží zde na zemi. Ostatní zůstanou zpět v temnotě, která zemi dnes ještě obklopuje, a s temnotou budou následně vrženy na dráhu, která vede k nevyhnutelnému rozkladu, k duchovní smrti!

Světový soud má vám přinést korunu a ne zánik! Nový život plný plodné práce a míru v ochraně Svatého Grálu, jemuž chcete sloužit s radostným chtěním při výstavbě království Božího na zemi, pomáhajíce všem lidem, kteří v opravdové pokoře se podrobí prazákonům Stvoření. V nové říši budou vaši duchové schopni silně se povznést nad veškeru hmotnost, všechno zkrášlí a budou zaplaveni Světlem.

Avšak, jaké je to zde na Zemi? Kde jsou všichni, kteří při splnění svého přání smějí putovat k vlastnímu vývoji ještě jako lidé v hrubohmotnosti? Jak děkují za tuto milost dalšího poskytování jejich bytí? Kdo mezi těmito davy tisíců, milionů a miliard plní nejvyšší povinnost, porozumět konečně této vážné hodině? Dávají přednost duchovné línému soumraku v bažinách jimi vytvořené pozemské marnivosti, nechávají zakrnět a jsou daleko vzdáleni tomu, aby v sobě probudili, co je tak nesmírně vážným účelem pozemského bytí. V síly podlamujícím příšeří své duše se stále více odcizují svému Bohu a stávají se nakonec nepřátelští všemu Světlu, protože to bolestně zasáhne jejich duševní zrak a způsobí jim tak neklid. Stále více a více lidí klesá, protože své nejlepší síly chtějí dávat jen všemu pozemskému, a potácivě klesají do spárů duchovní nečinnosti, která musí vést duši k zatracení, k bytí zavržených.

Kde jsou lidé, kteří se naplněni štěstím měli dnes sklánět před Nejvyšším, za poskytnutí sebevědomého života jakožto splnění vlastního přání s výhledem na nejvyšší čistou radost v ráji?

Jak prázdný byl přece až dosud život těchto pozemských lidí! Ani váš nebyl jiný! Vždyť co je život bez vědění o prazákonech Stvoření a o Bohu!

Touha po nich by měla roztrhnout vaši pozemskou schránu! Měla by odhodit stranou, co ji zatěžuje, jen aby dosáhla spojení se Světlem! Myšlenka, že by člověk zde na zemi chtěl jen pozemské, je přímo děsivá! Je zneucťující a sráží každého člověka, který v sobě ducha ještě úplně nezotročil a nespoutal. Není to nic jiného, než život zvířete!

A přece se to stalo! Sotvaže člověk správně prožil dětství, tak byl připraven k pozemskému vzdělání, rozum byl posílen. Celá mysl se zaměřila jen na výcvik pro pozemský zisk. Avšak vlastní život, cit, zůstával prázdný, neboť pro to nebyl čas ani zájem.

Jenom zdokonalování v nějakém pozemském povolání bylo nejvyšším cílem, tím jediným! Jen mimochodem se hovořilo o Bohu k dětem a v kostelích, avšak takovým způsobem, který vyžadoval slepou víru a forma zůstávala proto prázdná. Nejenomže to stačilo, nýbrž to bylo dokonce žádoucí! Neboť kdo si osvojil formu a podřídil se jí, obstál a byl ceněn … lidmi! Duchovní procitnutí jednotlivců bylo přitom obáváno a nenáviděno. Kdo se již nedal odbýt prázdnými formulkami a domáhal se učení bez mezer, byl považován na podněcovatele nepokojů, za škůdce míru těch, kteří klidně nechávali dřímat svého ducha pod ochranou svých církví.

To však byla pouhá záminka, pod níž se skrýval strach a vlastní nejistota. Nikdy se totiž neprobudil neklid v dřímajících věřících, kteří jsou duchovně příliš líní, než aby zaslechli volání k probuzení, aby se tak ještě jednou vzchopili k vlastnímu myšlení, k vlastnímu zkoumání! Oni budou i nadále klidně spát, až se ocitnou před hrůzou, která je drsně probudí a přinese bleskové poznání, k němuž budou přinuceni před pádem. K tomu dojde teprve tehdy, až když bude příliš pozdě a oni budou odhozeni a vírem strženi do oblastí rozkladu jako neupotřebitelné smetí, které se ukázalo při očistě Stvoření.

Dosud jste byli školeni pro pozemská povolání, jen v jedné formě, která, podobná strojům, dokazuje pozemskou zdatnost. To všechno však odložíte později se svým tělem zde, protože mimo hrubohmotnou zemi to již nebudete potřebovat, neboť to bylo jen pro tuto hrubohmotnost! A tomu jste až dosud obětovali celé své pozemské bytí! Jako byste si neuměli představit, že vy jako lidé nejste na této zemi jen pro takovou činnost! Pozorujte přece jednou běh pozemského bytí v nynější době.

Učíte se schopnosti, jak získávat peníze na zemi. S tím se pak snažíte založit a udržet rodinu. Tak jste podle dnešních pojmů hodní pozemští občané a charakterní lidé. Přitom se snažíte také něco naspořit pro děti, abyste jim ulehčili život, a něco pro své stáří, abyste mohli konec svého života užívat v klidu a bez starostí.

To je vzor dobrého člověka na zemi! A když přitom chcete odměnit sami sebe, když chcete na cestu členům své rodiny sypat květiny, tak dopřejete sobě a jim změnu a radost ze života v dobrém jídle, pití nebo také potěšení z návštěvy divadla, plesů a koncertů, cestování a ještě mnoho příjemných věcí. Staráte se o rozptýlení a změnu. Svůj domov zařídíte opravdu vkusně nebo i luxusně, zkrátka na co přitom myslíte a co děláte, omezuje se vždy na pozemské, poněvadž zde vidíte své hranice.

Čím se pak lišíte ještě od zvířat, která žijí na svobodě a starají se o své tělo? Ani tím nejmenším. Vždyť se přitom chováte úplně stejně, jenom svým způsobem jako lidé, kteří mají náročná přání, a s tím rozdílem, že přitom nejste nikdy přirození. Ani netušíte, jakou škodu si tím vynucujete pro sebe a pro své příslušníky. Zdánlivý vnější pozemský užitek je ve srovnání s tím ničím.

Kdybyste byli v duchu dosti silní a čilí, mohli byste plně využívat a těšit se z příjemných věcí všeho druhu, neboť byste přitom plnili všechno, co jako lidé máte ve stvoření splnit.

Vy jste však v sobě už příliš dlouho slabí a neposkytujete již půdu, která umí krásy tohoto stvoření správně zhodnotit, aniž byste si přitom škodili nebo jiným škody působili.

Neumíte to již, protože se toho vzdáváte! Neovládáte to, nýbrž se jen tisícerým způsobem zotročujete!

Pochopte konečně, na čem záleží!

Vaší vinou tu leží překrásný život této země prázdný! Prázdný bez vysokého cíle! Vy můžete a musíte ze všeho něco vytvořit! V budujícím tvoření byste mohli sami mít opravdové potěšení.

Mnohem větší než to je dnes možné! Hledejte ten rozdíl. Ve všem máte být umělci!

Dáte-li pozemskému úsilí nový směr, pak teprve uvidíte, co to v sobě obnáší, když můžete mít z něčeho požitek. Teprve pak poznáte pravé potěšení. Jako každý opravdový umělec má radost z tvůrčí práce samé, ne snad později až z krásy svého díla, tak se musí vésti i vám, chcete-li se stát plnocennými ve stvoření.

Mnoho, ba všechno musíte ještě v sobě změnit, protože forma vašeho bytí vznikla jedině pozemskou výchovou. Ona živě nevykvetla ze života vašeho ducha v hrubohmotnosti.

Musíte stát ve stvoření živoucí, jinak vás odmrští ve svém novém zachvívání po velké očistě a odhodí vás jako balast, nepotřebný v následujícím procesu jeho ozdravování.

Potom máte na Zemi šťastně a pilně tvořit, abyste později směly přijít do hezkých říší, které Bůh ponechal všem dobrým lidským duchům. Odtud uvidíte, jak se lidé na Zemi ještě těší z vaší práce, kterou jste po sobě zanechaly. To podnítí potom mnohé lidi býti také takovými, jaké jste byly vy samy. A všechno to dobré, co z toho vyvstane, bude k vám přicházet stále znovu jako nový dar, z něhož se můžete těšit!

Řekne-li se, že člověk nesmí lpět na pozemském majetku, jakmile touží po nebeském království, tak tím není řečeno, že má pozemský majetek rozdat nebo zahodit, aby žil v chudobě. Člověk může a má radostně požívat z toho, co mu Bůh zpřístupnil svým stvořením. To, že na pozemském majetku „nesmí lpět“, pouze znamená, že se člověk nemá nechat unést tak daleko, aby nahlížel na shromažďování pozemského majetku jako na nejvyšší účel svého pozemského života, aby tedy převážně „nelpěl“ na této myšlence.

Proto vy, skutečně věřící, nepohrdejte pozemským majetkem, který mohl být vytvořen také jen skrze vůli Boží, kterou se snažíte mít v úctě!

Kdo své pozemské činnosti nedá vysoký, světlý cíl, ten nemůže v budoucnu obstát, také ani pozemsky.

A pokud se plody a sklizeň doposud tak často ještě neukázaly v jednom pozemském životě, nýbrž teprve v pozdějších, tak nyní tomu je jinak; neboť splnění svaté vůle Boží vynucuje bezprostřední vybavení veškerých událostí na zemi a tím také rozuzlení všech osudů lidí a národů! Konečné zúčtování!

Lidé, probuďte se v prožití, abyste se v tom nemuseli ztratit! Neboť brzy má povstat lidstvo, které se vědomě zachvívá v prazákonech stvoření, aby zůstalo odvráceno neštěstí jako důsledek falešného života a mohl na této pozemské pláni panovat jen mír a radost. Vám ke spáse, Bohu ke cti!

Nemáte být ani svatými ani anděly zde na zemi, jen opravdovými lidmi.

A když nyní zde na zemi vybavuje soud, tak spočívá také v tom Boží láska; neboť přináší vykoupení a osvobození od temnot a od všeho zlého chtění pro tvory usilující ke Světlu! Že tyto hvězdné plamenné snopy musí vybavit soud, záleží jen na lidech, kteří ve svém špatném a od Boha odvráceném chtění formovali svou vlastní domýšlivostí a sobectvím špatná díla, která nemohou snést očišťující paprsek Světla, nýbrž při tom zakolísají a rozbijí se v trosky!

Přišel čas se Boží Vůli podrobit nebo se od ní odklonit. Jedině takový člověk bude moci v říši tisíce let žít zde na zemi, který se dobrovolně podřídí.

Skutečnou říši Boží má ještě zákonitě předcházet vzkříšení ve zničení všeho starého!

Avšak vy všichni máte pak pomáhat, plnit vůli Boží na zemi a podle ní žít, vzorně pro všechno lidstvo, které bude smět přečkat soud.

Tak bude říše tisíce let školou pro lidstvo, ve které se má naučit, jak má stát, myslet a konat v tomto pozdějším stvoření, aby svůj příslušný úkol také správně naplnilo a tím bylo samo šťastné!

Na tisíc let je za tímto účelem lidská vůle jako vládnoucí v pozdějším stvoření podvázána, poté co v soudu bude zničeno vše, co falešně zasela a falešně vedla!

Během těchto tisíce let povládne jedině Boží vůle, které se každý lidský duch musí podřídit, jakmile mohl přestát soud!

Jako je tomu na onom světě, zejména na světlejších pláních, tak musí tomu být také zde na zemi, přivozeno mocí Světla!

Říše Boží však na lidstvo klade velké požadavky a přináší práci v nejhojnějším množství! Je to opak toho, jak si to věřící vysnili! Avšak nejtěžší práce při tom čeká člověka na něm samém! Má v tom mnoho co napravovat, pokud chce ještě vůbec existovat.

Neboť veškerý pozemský život se musí nyní stát podle vůle Boží věrným zrcadlovým obrazem života v ráji! Je zaslíbeno a bezpodmínečně se splní, že také na Zemi bude všechno uspořádáno tak jako v říši ducha! Že tedy nyní také zde bude se konečně všechno zachvívat už jenom podle vůle Boží, že vše bude probíhat správně v zákonech stvoření! Jen v tom spočívá záruka vzestupu a míru, stejně jako radosti a štěstí! Tak to určil Bůh! A toto jeho pověření provádím, ať to lidé chtějí nebo ne, jsa sám se silou Boží, která je mi k tomu propůjčena! Která stojí nad veškerým stvořením! Tím kladu základy k tisícileté vytoužené říši míru, kterou také dokončím. Bude to ráj na zemi, který se bude zachvívat v prazákonech tohoto stvoření a který byl zaslíben těm, kteří budou smět ještě přežít soud!

Nic nezůstane v té podobě, jakou to má nyní. Do písmene se musí naplnit velké Slovo Boží: Všechno se má stát novým! Avšak také všechno, co se mělo vyvíjet zde ve světové obci Ephesus, neboť pod vlivem pozemského lidstva vznikly ze všeho jen nezdravé karikatury. Luciferův vliv tu vykonal své neblahé dílo! Pozemští lidé mu příliš ochotně podléhali!

Člověk bude nyní buďto povznesen vzhůru jako volný a oproštěný ode všeho starého a bude státi jako nový člověk ve vůli Boží, nebo musí klesnout dolů současně se vším starým, které je minulostí. Staré je minulostí! V tom je rozsudek a současně splnění. Všechno musí býti nové! V tom spočívá donucení, ono lidstvu dosud neznámé „musíš“, které jest nyní dáno Bohem jako podmínka!

Toto dosud neznámé „musíš“ je pro člověka na zemi v první řadě ono veliké „nové“! Je nad něho nyní do pozdějšího stvoření dosazena vyšší vůle, bezprostředně působící, mocnější, donucující. To je něco tak nového, že se tomu člověk bude chtít ze zvyku vzepřít, poněvadž byl zvyklý jednat, jak on si dosud myslel. Toto „musíš“ je vůbec pravé jádro všeho nového! Poněvadž vynucuje a přináší s sebou všechno ostatní jako úplnou změnu všeho stávajícího.

Poprvé platí nyní pro všechny lidi: Vy musíte! Kdežto dosud platilo: Vy máte!

Tak povstane krása! Celá země bude obrazem krásy, jakoby vyšla přímo z ruky velikého Stvořitele, poněvadž lidští duchové budou se zachvívat stejným způsobem a jejich radostné tvoření bude stoupat jako jásavá, děkovná modlitba ke světlým výšinám, aby tam nahoře opět zrcadlila všechnu harmonii štěstí, jak je bude ukazovat tato země!

Avšak tato Bohem chtěná krása nemůže nastat, pokud vůdcové chtějí svým národům a svým zemím vnutit cizí mravy a obyčeje, cizí oděv, cizí stavební sloh v domnění, že tím jejich národy budou přivedeny k pokroku. Napodobení není povznesením, protože to není vlastní dílo! Sjednocení podle cizího vzoru je falešné!

Nejlepším měřítkem je tu smysl pro krásu, který je vám dán proto, abyste poznali, co je v těchto věcech správné a co falešné! Oddejte se původnímu, opravdovému smyslu pro krásu a pak nebudete nikdy bloudit, protože smysl pro krásu jest spojen s prazákony Stvoření a je výrazem dosud skrytého vědění o dokonalosti. Je neklamným ukazovatelem cesty pro každého ducha, neboť v tomto pozdějším stvoření jedině všechno duchovní má schopnost poznati při dosažení určitého stupně zralosti plně, vědomě skutečnou krásu!

Opakuji znovu: Jedině povznesení vlastní kultury jest pravým pokrokem pro každý národ! Musí se hodit k půdě, podnebí a rase! Člověk musí v nejčistším smyslu kořenit v půdě, chce-li růst a očekávat pomoc ze Světla. Jen žádné přejímání národních zvyků a mravů či názorů, které jsou jeho podstatě cizí. Zakořenění v půdě jest základní podmínkou a ta samojediná skrývá v sobě ozdravění, sílu a zralost!

Především se nikdy nestaňte otroky pozemských žádostí, nýbrž všechno používajíce zůstávejte nad tím pány, nestahujte se úzkostlivě zpět do samoty a odloučenosti od světa ze zbabělosti, před sebou samými! V tom nespočívá ani síla ani zralost; neboť odcizení světu není na této Zemi chtěno.

Nedostanete se ani o krok dále i při nejvyšších poctách, při veškerém bohatství a vší slávě, kterou vám pozemští lidé nabízejí, když se zapřáhnete do jejich jařma a vykonáte v něm veliké věci v klamné představě, že jste jim tím něco velikého také dali! Není nic velikého v celém světě, když to současně také nevede k Bohu a když to v díku nevzniklo k Jeho cti. V tom samotném spočívá velikost a trvání! A všechno ostatní propadlo marné pomíjejícnosti již při svém vzniku.

Lidé, vyzdobte své duše, neboť to požaduje doba, která ve světě nastává. Jinak nebudete vpuštěni do říše, kterou Bůh nechal připravit pro ty, kteří smějí dále žít ve stvoření.

Ale očistu svého roucha musí vykonat každý sám!

Nesmí již nadále existovat nic, co ruší harmonii na této zemi.

Celý váš pozemský život musí býti jediným svědectvím toho, že chcete skutečně vytvářet jen dobro a to všemi svými schopnostmi, které vám Bůh dal!

Nedívejte se při tom na druhé, z nichž každý musí opět sám za sebe provést očistu svého roucha, má-li se mu to podařit. Není ani jediného člověka, který by s tím již byl hotov a který by se proto mohl domnívat, že by již mohl vstoupit do Království Božího, které má nyní vzniknout na zemi, jak je to již odedávna zaslíbeno.

Harmonie bude opět v celé hmotnosti, až se lidské chtění skloní před Boží vůlí, to znamená, až se bude podle Boží vůle řídit. A běda každému člověku, který bude chtít opět vytvářet nové temno! Bude vyhuben dříve, než jeho konání dospěje k uskutečnění. To lidstvo, které po Světle touží, má žít nyní opět v míru a radosti, jak mu to kdysi bylo zaslíbeno. Nastává nyní nová doba! Skrze moc Pána! A potom bude Jeho nádhera zářit nad Zemí! K vaší spáse a k vašemu štěstí! Neboť Bůh je skutečný vládce! Štěstí pro lidi nespočívá v pozemské rovnosti, jak o tom dosud snili mnozí. Rovnost může nastat jen stejnou zralostí duší. Ničím jiným! Kde není tato bezpodmínečná rovnost ve zralosti duší, tam nemůže nastat také nikdy rovnost ve vnějších poměrech!

A nikdo nebude chtít snad nyní tvrdit, že lidé zde na zemi mají stejně zralé duše. Jak velký je v tom přece rozdíl.

Největší křiklouni po pozemské rovnosti jsou ti, kteří ve zralosti své duše stojí většinou ještě na nejnižším stupni.

Tito lidé, kteří chtějí pro své bližní pozemskou rovnost, jsou jed přinášející blouznivci, kteří jednají proti zákonům Božím! Přinášejí zkázu místo požehnání, neboť berou své oběti každou možnost k dozrávání a ke vzestupu. Každý člověk může se duchovně rozvíjet jen na tom místě, na kterém byl zrozením postaven, což přesně bez jakékoliv výjimky odpovídá současným vláknům jeho karmy.

Ti, kteří chtějí obšťastnit lidi vábením k pozemské rovnosti, nabízejí proto smrt duším! Tito pošetilci chtějí božská ustanovení, která spočívají v železném zákonu zvratného působení, svou činností zkřivit a „zlepšit“, domýšlejíce se, že jsou moudřejší než Boží vůle. Přináší tím jen zmatek a nakonec zkázu.

Jsou to jen pokrytečtí poslové temnot nebo duchovní slaboši, které temnoty využívají ke svým cílům, aby lidské duše zdržovali od nutného dozrávání!

Ani tito svůdci, ani ti, kteří je následují, nebudou v Boží říši trpěni, neboť jsou to nepřátelé Božích zákonů. Tito svůdci nemohou proto nikdy vésti k míru a pokoji, nemohou nikdy vésti ke spáse, nýbrž vrhají veškeré lidstvo bezpodmínečně do náruče temna.

Jen ten kdo v jásavém díku radostně tvoří na každém místě, které je mu osudem určeno, ten má možnost ke vzestupu Světlu vstříc a tím také zde na zemi, neboť uvolní vlákna, která si kdysi utkal a kterými byl osudem posazen na to místo, které je pro něj vhodné. Stejným způsobem je umožněn zdravý vzestup pro jednotlivého člověka a tím pro celý národ. Potom jsou stupně ke vzestupu vybudovány neochvějně, nemohou nikdy kolísat, jakmile vzestup rychle následuje. Co z pravé půdy vychází, stojí vždy pevně a bezpečně. Na to dbejte, to dodržujte, je to jedno z nejvyšších přikázání. Toto samotné je zdravým základem, protože je to přirozené. Pak je také vyloučena nespokojenost! Kdo se k tomu nepřipojí, bude vyloučen jako škůdce, který si nezasluhuje nadále žít!

To si ujasněte vy, kteří si toužebně přejete, abyste náleželi k nové říši. Nebudou tam povolena žádná nezdravá přání. Kdo by se o to znovu pokoušel, bude ihned poznán a vyhuben s nejbezohlednějším úsilím, v zájmu těch, kteří chtějí Boží mír a pokoj a zaslouží si ho! Přísnost až k tvrdosti je v tomto příkazu! Potom se konečně bude ozývat z úst těchto osvobozených lidí jásot:

„Tvá je moc, ó Pane, a Tvá je nádhera, nyní i na věky věkův.“ Amen.

Máte býti nositeli čistoty a lidmi plnými vznešenosti! Tím vaše vyzařování pozvedne celou Zemi vzhůru ke Světlu, míru a pokoji!

Člověče, pohybuj se konečně sám v duchu a na zemi, abys získal, co potřebuješ a co chceš míti!

Každé ulehčení v tomto směru jest pro tebe jedem! Činí tě malátným a ochromeným, vede k pohodlnosti a nezdravým přáním a na konec k tělesné chorobě a duchovnímu rozkladu!

Podle vůle Boží stane se pohyb ve vyrovnávání mezi dáváním a braním neúprosným zákonem budoucnosti! To platí pro všechna životní postavení!

Připravte se nyní, lidé, abyste pomáhali, abyste na nové zemi budovali také nové království! Království Boží tisíce let, v němž zlo a temno nenaleznou již žádný prostor!

Následujte mne jak v myšlení tak ve slovech a v činu! Až ke svatému vítězství Světla také na zemi.

Procitněte k pravému poznání Boží vůle a budete blaženi již zde na zemi!

Snažili jste se tak často v dobrém chtění vyrovnávat duchovní pozemskými hodnotami. To je nesprávné! Každému co jeho jest, to je zákon. Duchovní duchovnímu, bytostné bytostnému, hmotné hmotnému! Nejinak to musí být, když má získaná harmonie zůstat.

A vlníc se rozlévá se nyní Boží Slovo jako proud nad celou Zemí.

Budiž nyní Světlo zde na Zemi. Aby se stala Boží zahradou podle Vůle vašeho Stvořitele!

Kdo sebe ochotně staví do zákonů, koná vždy to pravé! Tím ukazuje svou úctu před moudrostí Boží, sklání se radostně před jeho vůlí, která spočívá v zákonech. Bude jejich účinky podporován a chráněn, zbaven veškerého utrpení a pozvednut do říše světlého ducha, kde se v jásavém prožitku každému nezkaleně zjeví všemoudrost Boží a kde uctívání Boha je v životě samém! Kde každé nadechnutí, každý cit, každý čin je nesen radostiplnou vděčností a je tak trvalým požitkem. Ze štěstí zrozen, štěstí rozsévá, a proto štěstí sklízí! Uctívání Boha v životě a prožitku samo spočívá v plnění Božích zákonů. Jen tím je zaručeno štěstí. Tak má tomu být v přicházející říši tisíce let, která se bude jmenovat Království Boží na zemi!

Bděte, vy ženy a dívky! Jděte ve splnění svého lidského ženství tou cestou, kterou vám Stvořitel přesně předepsal, pro niž vůbec smíte stát v tomto stvoření!

Pak zjeví se před vámi velmi brzy zázrak za zázrakem; neboť všechno při tom rozkvete, kamkoliv se váš pohled také obrátí, protože Boží požehnání bude skrze vás hojně proudit, jakmile čistota vašeho chtění k tomu urovná cestu a otevře brány ve vás!

Štěstí, mír a radost, jakých nikdy nebylo, obepnou zářivě tuto zemi, když ženství vytvoří most ke světlejším pláním, jak to bylo ve stvoření určeno, a když vlivem svého vzorného bytí udrží v každém duchu bdělou touhu po Světle a stane se Strážkyní svatého plamene!

Ó ženo, co ti bylo dáno, a jak jsi rouhavě zneužila všechny poklady vysoké milosti Boží!

Vzpamatuj se a staň se kněžkou čistoty nejvnitřnějšího cítění, abys štěstím blažena mohla kráčet vzkvétající zemí, v níž zářící zrak lidí jásavě děkuje svému Stvořiteli za milost svého pozemského bytí, jehož používají jako stupeň k bráně věčných zahrad!

Pohleďte na svůj úkol před sebou, vy ženy a dívky, jakožto budoucí kněžky Božské čistoty zde na zemi a neustaňte, dokud nedosáhnete toho, co vám k tomu schází!

To, co se v soudu musí nejvíce napřed změnit, je člověk sám, neboť on jediný vnesl zmatek do pozdějšího stvoření. Od něj, z jeho falešného chtění, vzešlo zlo do světa.

Lidský duch násilně zdržoval pádem do hříchu každý skutečný vývoj vpřed; neboť pozemsky technické vymoženosti nejsou žádným skutečným pokrokem ve smyslu Bohem chtěných světových událostí!

Země přichází nyní do bodu, ve kterém se odchýlí z dosavadní dráhy, což se také musí hrubohmotně velmi znatelně pociťovat. Pak nastane i ostřejší třídění mezi všemi lidmi, které bylo v poslední době již připraveno, avšak doposud se projevovalo jen v „názorech a přesvědčeních“.

Až bude jednou všechen plevel vytrhán, všechny přebujelé popínavé rostliny odstraněny a až v nejjasnějším světle věčné Víry a věčné Pravdy zazáří květ díku, pokory a radosti, bude Země vyzvednuta na dráhu, kterou kdysi opustila. Štěstí, jásot a dík budou provázet její oběh podle zákonů, jimž se opět podrobí.

Pak bude země konečně očištěna od všech myšlenek moru, povstane panenská a mír rozkvete všem lidem!

Učte se nejprve důkladně znát přírodu, od které jste již dlouho odvráceni, pak bude možné, abyste se opět stali lidmi, kteří žijí v Boží vůli, a tím budete skrze přírodu sklízet zdraví k radostné, budující činnosti na zemi, která jediná může duchu podporujíc pomoci k jeho nutné zralosti!

Radost i dík budou stoupat vzhůru z duší, které se mohly čistě vykoupat v žáru paprsku soudu, a radostné tvoření nastane na zemi, která se stane novou! Každé z vašich děl, všechno jednání, každé nadechnutí se stane vzýváním Boha v činu!

A naplní se zaslíbení: Podle jejich činů poznáte je! Buďte bdělí a modlete se, abyste i vy byli při tom!