Současná „korona“ krize je pouze viditelnou špičkou ledovce, který se však postupně vynořuje na povrch. Sice to vypadá, že dojde ke srážce a katastrofě, při níž se vše potopí a zničí. Přestože nastávající údobí zjevně nebude jednoduché, může mít i své přínosy. Mimo jiné bude každý moci pochopit, na jak nesmyslných základech byla založena tato civilizace. Zřejmě „na vlastní kůži“ prožijeme zvrácenost nejmocnějšího světonázoru, jímž je materialismus. Ten se snaží vysvětlit život jen na základě hmotných modelů. Materialismus měl vzniknout jako protireakce na vyvolávání strachu a zneužívání moci církví, jakož i vyžadování slepé víry. Následně rozšířený humanismus byl sice založený na pohnutkách usilujících o blaho lidstva. Jelikož však vycházel z mnoha mylných tezí, má jeho bezduché prosazování též dramatické následky.
Materialistické filozofické základy mají mimo jiné za následek to, že teoretická biologie pracuje s kategoriemi „dobro“ a „zlo“. Z toho převážně vychází i současné lékařství, jež bojuje se vším, co označí jako nebezpečné nepřátele, kteří nás údajně chtějí zničit. Nyní se stále dokola omílají hlavně „patogenní mikroorganismy“, jichž je údajně nutno se za každou cenu buď vyvarovat, nebo je zlikvidovat. Proto se mají nejen nosit roušky, omezuje se volný pohyb osob, nařizuje karanténa, dodržování osobního odstupu atd., ale vyplynulo z toho i užívání antibiotik, chemoterapie, dezinfekce, ozařování, očkování apod. Tato „válečná ideologie“ ovšem poškozuje stále větší měrou jak lidi, tak životní prostředí. Materialistická teorie dobra a zla ovšem postrádá jakékoli faktické základy a vychází z pochybených hypotéz.
Podle materialistických tezí existují pouze atomy či další elementární hmotné částice. Leč neuznává žádné duchovní síly, na hmotě nezávislé vědomí, ani Stvořitele, který by vše uvedl do pohybu a stvořil výkonné síly, jež by postupně vybudovaly vesmír. Aby byla na materialistických principech založená „věda“ schopna vysvětlit existenci vesmíru, musela tvrdit, že došlo k velkému třesku, při němž z ničeho vznikly atomy, které se rozptýlily do všech stran. Některé atomy se prý přitom náhodou srazily a vytvořily molekuly. Tyto molekuly pak údajně vytvořily náhodným sloučením prabuňku, z níž v důsledku boje o přežití a přírodního výběru vznikly veškeré organismy atd. To vše se mělo udát kdysi velmi dávno, takže tuto teorii není možno vědecky ověřit. Tudíž ji ovšem nelze označit za skutečnost, ale spíše za nesmysl.
Jenomže takovéto věci nás učili na školách převážně nevědomí učitelé, v důsledku čehož tyto téze mnozí přejali jako základ svého uvažování. Proto pak dle toho většinou i jednají. Kupř. mezi sebou bojují o moc, peníze, energii a další věci, o nichž se domnívají, že je musí ukořistit, a to buď pro sebe, nebo pro svou rodinu, aby mohli přežít a mít se dle nich „co nejlépe“. Kromě toho se tyto materialistické téze promítly i do současného lékařství. To se rozdělilo na více odvětví a každé z nich se stará o určitou specializovanou oblast. Přitom se ovšem musí opírat o zdánlivě nezpochybnitelné dogma, že hmota je primární. Tím se ale zjevně popírá prvotní základ duchovního i duševního života a tyto nejdůležitější aspekty se většinou ani neberou v úvahu. Poté ale v podstatě není možné skutečně vyléčit duši ani tělo.
Je to obdobné, jako kdyby opravář počítače řekl, že bude řešit jen hardware a nic jiného. Přitom by nebral v úvahu software, schopnosti člověka, který daný počítač užívá, a dokonce ani připojení k napájení, např. do elektrické sítě. V tomto případě zřejmě každý chápe, že nejde o řádného opraváře, ale jakéhosi nedouka. Leč u „opraváře“ lidského těla se nad tím málokdo pozastaví. Někteří lékaři se sice zabývají psychikou, ale tu většinou berou jen jako pouhý výplod mozku či funkcí nervové soustavy. Možná by se to dalo přirovnat k uznání jakéhosi softwaru. Avšak zřídka dojdou k tomu, že jádrem člověka je zcela nehmotný duch, který nutně potřebuje přijímat určité druhy energií, jež mu umožňují oživovat i fyzické tělo.
Jestliže zaujmeme správný, tj. zcela opačný přístup, pochopíme, že skutečné zdraví i náš život jsou zcela odvislé na přijímání duchovních proudů sil, které k nám přitékají shůry a pocházejí až z prapůvodu veškerých sil stvoření, tj. z Grálu. Kromě toho nutně potřebujeme i bytostná záření, jež lze získávat nejen z okolní přírody, ale proudí k nám i z vesmíru. Jestliže tyto proudy sil lidský duch v dostatečné míře přijímá a zprostředkovává organismu, oživuje tím mimo jiné i všechny tělesné buňky. Ty se pak dostatečně zachvívají a vyzařují harmonické vibrace, odpovídající danému druhu. Z buněk se posléze skládají tkáně a jejich celkový soubor se označuje jako organismus. Dodejme ještě, že mezibuněčný prostor vyplňují tělní tekutiny, jež mají být co nejčistší a též dostatečně energeticky prozářené, aby mohly řádně proudit a plnit všechny své úlohy.
To však stále ještě převládající materialistický pohled žel vůbec nechápe. Aby mohl vysvětlit vznik chorob, potřebuje nalézt nějaké hmotné „nepřátele“. Ty prý často na organismus „zaútočí“, čemuž se lze údajně ubránit hlavně chemickým „bojovým arzenálem“. Současná věda přitom jde až do absurdností a „nepřátele“ nalézá všude. Proto prý bylo též zjištěno, že lidský genom (tj. DNA) obsahuje více „virových“ než „lidských“ genů. Tvrdí se, že lidský genom zahrnuje tisíce „virů“, jimiž byli nakaženi naši vzdálení předci. Některé tyto údajné „viry“ prý mohou být nakažlivé a jiné nezbytné pro život (viz zde…). Takže moderní vědci budou zřejmě přirozeně se vyskytující součásti DNA označovat jako virové geny. A „útočící viry“ či „neposlušné geny“ dle nich můžou za onemocnění, jež nemohou svést na bakterie.
Leč jak by to mohlo objasnit situaci, když jsme třeba byli v dětství dlouho venku v promočeném oblečení či obuvi a prostydli, v důsledku čehož jsme dostali rýmu, kašel atd. Dodejme, že jsme přitom mohli být zcela sami někde v přírodě, takže k nám zjevně odněkud nemohl dolétnout nějaký „vir“. Něco se zjevně uvolnilo v nás samých, což posléze začalo na sliznicích ve zvýšené míře vytvářet hlen, jenž se potřeboval vyloučit ven, k čemuž docházelo právě s rýmou a kašlem. Již Hildegarda též mluvila o přirozeném čištění skrze rýmu apod. Tělo se takto očišťuje a dříve se tomu říkalo chřipka. Nikdo z nás se tenkrát neděsil, lehli jsme si do postele, dali lipový či jiný bylinkový čaj, vypotili se a po čase byli zdraví. Takže výše uváděné hypotézy je třeba opravit hlavně v tom smyslu, že místo virových genů je budeme správně nazývat jako části DNA. Načež dané zdravotní problémy vyvolávají zejména nerovnováhy ve vyzařování, jež mohou vyplývat jak z nepříhodných vnějších vlivů, tak z nesprávného vnitřního nastavení.
Podívejme se ale nyní na výzvy, jež přináší „korona“ krize. Mimo jiné je to i nutnost přehodnocení původců onemocnění. Ještě před rokem jsem i já věřil tomu, co nás učili na školách, že chřipku způsobují viry, jimiž jsme se nakazili, nebo jak se říkalo „někde je chytli“. Na rozdíl od baktérií, které jsme mohli sami pozorovat v mikroskopu, jsme v učebnicích viděli jen namalované modely virů a museli jsme uvěřit tomu, že existují. Leč kdo skutečně ví, co je to vlastně vir? Slovo virus pochází z latiny a znamená jed. Jde tedy o patogenní činitel, který dokáže natolik poškodit buňku, že v ní již neprobíhají normální procesy. Avšak současní vědci považují viry za něco jiného, než za jed. Sice materialisté považují za „jedovaté“ vše neviditelné, co nemají pod kontrolou. Jenomže by se asi dlouho neudržela hypotéza, že zdravotní problémy typu chřipka způsobují běžné jedy, neboť ty by se totiž musely také chemicky prokázat.
Proto vědci vymysleli a začali tvrdit, že existují zcela nepatrné mikroorganismy, jejichž jádro tvoří RNA. Tak se zkráceně označuje ribonukleová kyselina, jež se vytváří i ve všech tělesných buňkách. RNA mimo jiné umožňuje přenos informace z v jádře se nacházející DNA do jiných částí buněk (podrobnější popis těchto dějů naleznete v článcích Co způsobuje současná onemocnění a Jak je to s virózami). Abychom to poněkud přiblížili, přestavme si provázky s různě velkými a barevnými uzlíky; tento druh sdělení používaly místo písma i některé indiánské kmeny. DNA si v tomto případě představme jako dlouhý do klubíčka smotaný provázek s uzlíky. RNA lze připodobnit k ustřihnutému kousku provázku s uzlíky, který se někomu pošle.
Proto je též známá tzv. messenger-RNA, jež působí jako „posel“. Dle dané předlohy v DNA přepíše a přenese návod či pokyny do formy srozumitelné pro další ústrojí, jež následně provádí syntézu nových proteinů či součástí buněk, nebo naopak jejich rozklad atd. Netřeba tedy mít obavy z něčeho, co je úplně přirozené. Abychom přinesli něco nového, navrhujeme namísto označení jako „viry“, nazývat tyto přirozeně vznikající RNA jako „posly“. Ti bývají vysíláni z jádra buňky na jiná místa, aby tam přinesli vzkaz, co se v dané části organismu má odehrávat. Nechceme tím samozřejmě popírat existenci částic, jež se prozatím nazývají „viry“. Leč dodáváme, že nemusejí pocházet zvenčí, ale mohou se vytvářet přímo v našem organismu. Předlohy k jejich utváření bývají uloženy v genech DNA, jež jsou do určité doby latentní, tzn. že se neprojevují. V důsledku určitého impulsu či okolností se mohou „probudit“ a následně i projevit.
Nicméně dodejme, že k obdobným závěrům došli někteří badatelé už dávno. Již v r. 1912 byla vydaná kniha „The Blood and its Third Element“, jež shrnuje nejdůležitější výsledky bádání Antoine Béchampa. Krev má dle něj obsahovat i živé mikroskopické částečky, jež nazval mikrozymy. Opustí-li krev tělesné systémy, provedou mikrozymy v důsledku nepatřičné změny prostředí transformaci a krev se pak „srazí”. Mikrozymy se ovšem mají vyskytovat ve všech buňkách. Béchamp je označoval jako nejmenší element života, neboť dokázaly zkvasit třeba cukr. To považoval za důkaz, že jsou živé. Mohly se též přetransformovat v bakterie, popř. viry. Každý druh živé bytosti, nebo určitý orgán, má mít typické mikrozymy, jež se liší i dle stáří tkáně. Bakterie či viry se v živých tkáních vytvoří z mikrozymů tehdy, když v nich podmínky dlouhodobě vybočí z rovnováhy. Zdravotní problémy, jež se běžně svádí na mikroorganismy, jsou tedy následky již před tím vzniklé nerovnováhy, a tudíž ne její příčinou.
K Béchampovým hypotézám dodejme to, že mikrozymy zřejmě nebudou hrubohmotného druhu, ale nejspíš budou mít bytostný základ. Na něj se v případě potřeby nabalí jemnohmotné a posléze i hrubohmotné záhaly, v důsledku čehož vzniknou organely z nejhrubší už pozorovatelné materie. Nicméně takovéto již hotové organely mohou být v těle či jinde připraveny ve formě tzv. „virů“ či baktérií, aby bylo možné je v případě potřeby – třeba kvůli nezbytné odezvě na změnu vnějšího prostředí či na dané vnitřní nastavení – užít okamžitě buď k budování, přeměně nebo k rozkladu.
Druh působení dané organely vyplývá z vyzáření určitého paprsku vyššími bytostnými služebníky, jež vysílají základní popud k jejich tvorbě i určitému konkrétnímu účinku. Běžné messenger-RNA, budou zřejmě – přes potřebné mezistupně – pod působením rychlého posla Phermose (objasnění těchto pojmů naleznete v odpovídajících článcích na Cestě Grálu). Phermosovi nejmenší služebníci mohou kupř. přinášet zprávu, že se má vytvořit nová buňka. Určité RNA či baktérie, jež mají vyvolat těžší onemocnění, budou patrně pod správou bytostné služebnice Haerthémis, jež mimo jiné pobízí k dostatečnému pohybu a správnému působení. Má-li daná buňka či organismus odumřít, působí nejspíš pod vznešenou služebnicí Sthyx.
Takže i když se určité onemocnění šíří populací, nemusí být infekční. Jestliže to někdo tvrdí, měl by to i exaktně dokázat. Epidemiologické pozorování nestačí, neboť jinak by se mohlo říct, že kurdějemi se třeba námořníci nakazili na lodi jeden od druhého. A dokonce se takto vznik kurdějí původně vysvětloval, než se dokázalo, že je to důsledek akutního nedostatku vitamínu C. Obdobné nesprávné téze se ovšem šíří i v současnosti. Ústředním bodem údajné kovid pandemie je testování, a to dokonce i naprosto zdravých lidí. Jak PCR testy, tak antigenní testy jsou ale jedna velká magie (viz zde…). Jelikož je oficiálně povoleno několik set rozličných typů testů od producentů z celého světa (viz zde…), nemůže je mít Ministerstvo „nemocnictví“ ani SÚKL pod kontrolou. Každý může použít test dle své libosti a vytvořit si vlastní postup. Tyto testy přitom patrně detekují určité úseky genomu hypotetického „viru“. Leč ani samotná metoda PCR nebyla určena k diagnostice infekcí, ale k vědeckým zcela jiným účelům.
Proč však tolik lidí slepě věří tomu, co se denně papouškuje v mediích a nechá se vystrašit počty „nakažených“, správně řečeno „pozitivně“ otestovaných? Protože uvěřili mylným iluzím (viz článek Jak se osvobodit od iluzí). Všimněme si podobnost slov „viry“ a víra. Leč při probíhajícím posledním Soudu vše vyplývá napovrch, a proto každý, kdo alespoň trochu chce, může uvidět, co je pomýlené a vede do záhuby. Též ovšem může uzřít pravdu a zvolit správný směr. Dle své svobodné vůle se každý může rozhodnout, jestli bude věřit jakýmsi zastáncům sci-fi – čili Science fiction – což lze přeložit jako vědecké fikce, jinak řečeno lidským výmyslům. Anebo zda odhodíme všechny balasty materialismu a probudíme v sobě živou víru v Boha a jeho věrné služebníky. K nim patří i bytostní, které žádali o radu či prosili o pomoc i pradávní skuteční lékaři, když třeba u některých těžších případů nevěděli, jaký léčebný postup zvolit.
Vznik a vývoj onemocnění je totiž převážně pod správou bytostných. Na nás lidech je zejména to, nakolik s nimi dokážeme správným způsobem spolupracovat a naslouchat jejich radám, jak se řádně starat o své pozemské tělo. A přijaté též ve zdravé přirozenosti uskutečňovat! Samozřejmě, že bychom neměli nesmyslně vyčerpávat své tělesné ani duševní síly, např. vyživováním nepatřičných emociálních stavů, zmatenými myšlenkami, vnitřní strnulostí atd. Je načase změnit stará nesprávná paradigmata a nahradit je zářivým věděním o Bohu i jeho věrných služebnících! Shůry to k nám proudí jako vodopád, což lze připodobnit i k působení Vodnáře. Aby nám tento nebývalý příliv sil jen prospíval, je ovšem nutno zůstávat v naprosté rovnováze. Ta se má týkat jak tělesných a duševních systémů, tak nejhlubšího duchovního nitra. Dokážeme-li to, vyzdravíme brzo na těle i na duši!
