Podívejme se ještě důkladněji na působení Zářící Hvězdy na lidskou psychiku. V předchozím článku jsme uváděli možný nárůst různých poruch mozku. Kromě toho se mohou projevit i hyperfunkce nervů a některých částí mozku, např. šišinky mozkové, jíž lze přirovnat ke „třetímu oku“. „Otevře-li“ se nám, můžeme uzřít i běžně neviditelné formy, nadzemské oblasti atd. V případě správného vnitřního i vnějšího nastavení budeme zřejmě moci v důsledku intenzivnějšího „rozvibrování“ šišinky mozkové lépe vnímat pokyny od duchovních či dalších pomocníků, přijímat obohacující inspirace, uzřít krásné světlé úrovně atd. Zdůrazněme si, že tyto příznivé vjemy lze očekávat tehdy, budeme-li mít náležité vyzařování krve (vysvětlení viz kniha Tajemství krve), čisté vnitřní usilování a odpovídající stupeň duchovního vývoje.
Jestliže ovšem ještě někdo není zcela očištěn ani dostatečně zralý, může při „otvírání se třetího oka“ uzřít i zcela jiné obrazy či formy. Leckdy to může být i ve spánku, tzn. při utlumení rozumové činnosti předního mozku, kdy se mnohým zdají podivné sny, v nichž třeba spatřují neobvyklé stavby, krajiny, neznámé lidi či další bytosti, fantastické útvary atd. Leč u někoho může docházet k občasnému vnitřnímu vidění nečekaných obrazů, útvarů či forem i při běžném denním vědomí. Tyto vnitřní prožitky mohou být občas i dost nepříjemné až hrozivé. Pokud se o nich ale zmíní lékařům, nejspíš by mu nevěřili a označili by to asi za halucinace. Leč toto pojmenování nikomu nepomůže ani nic neobjasní.
Jelikož se v důsledku zesilujícího záření Hvězdy dostáváme do závěrečného očistného dění, bude zřejmě mimo jiné stále častěji docházet i ke stavům spontánních změn vědomí a vnímání. Aby nás to nezaskočilo, je načase stát se i v tomto ohledu natolik vědoucími, abychom dokázat rozpoznat, co nejspíš v budoucnosti uvidíme či o tom uslyšíme od druhých. Ochrání nás to i před možnými psychickými problémy, vyplývajících z ovlivňování či zavádějícího působení temných forem. Až nám – jak bylo předpovězeno – bude strhnut „závoj“ z našeho vnitřního zraku, většina se asi patrně zhrozí. V důsledku tohoto „prozření“ totiž lidé spatří, co předtím nikdy neviděli – mimo jiné i myšlenkové, emocionální nebo citové formy, které zde již po tisíciletí vytváříme. Jelikož vznikající útvary nepěkných myšlenek a zlého chtění mohou déle přetrvávat v našem okolí, hromadí se v jemnohmotném okolí Země.
Prozatím je však většina nevnímá, avšak přesto mohou na některé vnitřně slabší jedince již v této době znatelně – a leckdy žel i zhoubně – působit a ovlivňovat je. To dokazuje i stále narůstající četnost zdánlivě nepochopitelných zločinů, při nichž dříve celkem spořádaní lidé třeba najednou postřílí větší počet lidí, kteří jim v podstatě nic neudělali. Proč k těmto tragickým případům dochází, můžeme pochopit jen tehdy, vezmeme-li v úvahu i vliv běžně neviditelných forem a útvarů. O těchto dějích se případní zájemci mohou dočíst v článku Proč mezi sebou lidé bojují. My se nyní zaměříme na možné scénáře „divadelních her“, jež uvidíme, až se i nám odhrne „opona“ hrubohmotnosti a my spatříme, co se za ní odehrává.
Co tedy můžeme zahlédnout, až se náš zrak zjemní a zostří? Nejprve mnozí zřejmě uvidí tzv. astrální úroveň (střední či jemnější hrubohmotnost), v níž bývají i ošklivé obrazy a hrozivé útvary, jež by někdo mohl mylně považovat za bytostné. Leč to rozhodně nejsou bytostní! Mohou to být třeba výplody zlého chtění lidí, tzv. furie. Tyto temné útvary se řadí k démonickým formám, které musí zajít, jakmile se chtění lidí stane lepším a budou-li se zabývat výhradně dobrem. Protože ale chtění většiny lidí již po tisíciletí směřuje spíše k nedobrému, je prozatím naše jemnohmotné okolí těmito útvary doslova zamořené. Furie jsou žel dost nebezpečné a již v této době jsou částečně uvolněny. Avšak uškodit mohou jen tam, kde se mohou zachytit, tzn. kde v lidech najdou stejnorodý zlý druh nebo strach.
Až se však dostaneme do naprostého závěru soudu, kdy proběhne největší zkouška pozemského lidstva, měli bychom se připravit na to, že furie nebudou vůbec zadržovány a po nějaký čas jim bude umožněno, aby mohly zcela volně působit. Lze to připodobnit k tomu, jakoby byly vypuštěny z klece vyhladovělé krvežíznivé šelmy. Lidé přitom nebudou zvenčí chráněni, ale naopak vydáni jejich zuřivosti, což bude jimi postižené přivádět nejen k zoufalství až šílenství, ale může je dohnat i ke zdánlivě nepochopitelným zločinům, ať již to budou brutální násilnosti, masové vraždy apod. Přitom ovládnou ty jedince, jejichž duch je slabý, a budou je posléze podněcovat k destruktivním činům, které směřují ke zničení! Buďme tedy ostražití a dávejme bedlivý pozor i na své okolí! Pokud možno se též snažme vyhýbat či nepobývat dlouho v místech, kde je hodně lidí, jako jsou nákupní střediska atd.
Furie sice budou útočit na všechny, tzn. i na lidi dobrého chtění, ale na nich se nezachytí, neboť jim to nedovolí jinorodé nastavení takovéhoto člověka. Budeme-li vnímat, že na nás furie útočí, neměli bychom zmalomyslnět ani se bát, neboť se jim můžeme účinně bránit. Jak? Spojením se Světlem a pevnou důvěrou i vírou v Boha, jež je založena na skálopevném přesvědčení o dokonalosti Jeho zákonů. Tehdy budeme jakoby uzavřeni ve „skořápce“, jež nemůže být zvenčí prolomena. V našem nitru ovšem nesmí být nic, na čemž by se furie mohly zachytit, aby nás zmátly či vystrašily. Proto v sobě musíme probudit i horoucí odvahu, jíž můžeme přirovnat k pevnému štítu, kterým můžeme útočící zlo odrazit!
Leč tací lidé, kteří sami sebe – v domýšlivosti nebo ješitnosti – považují za „dobré“, ale nejsou vnitřně dostatečně živí, budou při velké očistě zmítáni sem a tam jako zvadlý list ve vichřici. Nechtějí-li v jejím víru zahynout, musí se včas probudit, přijít k poznání a čerpat ze Světla Pravdy, které září nade všemi bouřemi. Zůstaňme proto bdělí a silní, aby nám nic nemohlo uškodit. Pak dokážeme přese všechny – z různých stran působící – tlaky udržet své tělesné i duševní zdraví. Až Zářící Hvězda dokončí velkou očistu, přičemž do rozkladu násilně zatlačí a „odhodí“ vše temné, nebude nás už pak nic ohrožovat!
Podívejme se ještě na to, jak rozlišit přírodní a další bytosti, které vznikly a působí dle Boží vůle, od lidmi vytvořených a nesprávnými emociálními projevy živených bytostí. Bez znalosti širších souvislostí tyto dva rozdílné druhy bytostí od sebe obyčejně nedokáží řádně odlišit ani lidé, jimž se už částečně otevřelo vnitřní zření. V určitých situacích můžeme už svým hrubohmotným zrakem při jeho dostatečném „zostření“ rozeznávat i střední či jemnější hrubohmotnost. A v těchto oblastech se vyskytují výše uváděné lidmi vytvářené bytosti, jako jsou např. démonické či jiné zavádějící útvary.
Teprve při určitém stupni duchovního vývoje je možno uzřít svým bytostným zrakem skutečné přírodní a další bytosti, které působí výhradně jen ve smyslu Boží vůle. Každý z jednotlivých druhů zření přitom vyplývá z využívání orgánů odpovídajícího duševního záhalu, který buď přináleží k některým z úrovní hrubohmotnosti nebo jemnohmotných či bytostných obalů. Přestože jde o zcela rozdílné druhy vnějších či vnitřních orgánů, tak neznalý člověk viděné formy od sebe navzájem rozpozná jen dost těžko natolik, aby mohl s jistotou říci, do kterých z oddílů neviditelného světa právě směl nahlédnout. Avšak zcela spolehlivě lze tyto skupiny rozpoznat dle druhu jejich působení, jakož i dle toho, co v nás vyvolávají.
Vždyť je jasné, že pokud se nás daná bytost snaží třeba vystrašit, půjde zjevně o démonickou bytost, nebo případně o temnější zlovolnou duši. Naproti tomu světlejší a dobrodějné bytosti nám pomáhají, povzbuzují, podporují, utěšují nás atd. A přírodní bytosti – kromě toho, že nám v tolika ohledech pomáhají – nás též obšťastňují a snaží se nám dělat radost. Avšak výše uváděné vlivy na nás mohou působit i zároveň. Naším vnitřním nastavením si v podstatě přitahujeme, co na nás bude převážně působit, což si objasníme na jednom z emociálních nastavení, jíž je radost.
Radost i její protiklad – žal – prožil v tomto pozemském životě asi každý. Většina z lidí přitom prožívá rozličná údobí, v nichž převažuje jeden z těchto aspektů. Každý by ale zjevně chtěl stále prožívat jen radost a štěstí. V podstatě by to tak správně mělo být. Kromě toho, že se v radostném nastavení cítíme dobře, přitahujeme přitom zároveň i světlé proudy a dobro chtějící bytosti. A naopak tím doslova odpuzujeme temné útvary. To bylo trefně popsáno v knize „Rady zkušeného ďábla“ (od C. S. Lewise), v níž si jeden pokušitel stěžuje na to, že v nějaké rodině zní natolik často radostný smích, že tam nejen vůbec nic nesvede, ale nedokáže tam ani vydržet. Radostné nastavení temné doslova odpuzuje!
Z toho zákonitě vyplývá, že svým vnitřním nastavením určujeme, co si přitahujeme a co na nás bude ponejvíce působit. Snažme se tedy vědomě přitahovat jen světlé proudy a navazovat pevné spojení se všemi služebníky Nejvyššího. Dokážeme-li to, zvládneme s odvahou a moudrým přístupem vše, co v příštích měsících či létech nastane a čím budeme muset projít. Posilu a inspiraci pro naši činnost můžeme čerpat od velkých i malých bytostných pomocníků, kteří jsou pro nás svou věrnou službou vzorem. Neochvějná důvěra a pevná víra v Boha, jakož i láskyplné pomoci Jeho věrných služebníků, nám bezpečně pomohou překonat vše, co nás v budoucnosti potká!
Autor: Vít Syrový
