Kdo se vyrovnal se skutečností, že vše je živé a má určitou podobu, ať je již pozemsky viditelná či nikoli, ten dokáže přijmout a představit si, že i síly živlů mají svou formu. K přírodním silám náleží bytosti země, vzduchu, ohně a vody, tedy skřítci, víly, sylfy, rusalky a další bytostní, které dříve mnozí lidé běžně vnímali. Po určitou dobu se spojení s těmito věrnými pomocníky z převážné části přerušilo a byli jakoby odsunuti do říše bájí a pohádek. Avšak dnes se již konečně zase lidé z více zdrojů dovídají o existenci a činnosti těchto bytostí, jež nejenže formují hmotný svět, ale mají i nespočet dalších úkolů. Bez nich by třeba nemohly růst rostliny, hořet oheň, nedokázali bychom pohybovat naším pozemským tělem apod. To již nemálo z lidí tuší a proto se snaží s bytostnými vědomě spojovat a spolupracovat.

Často ovšem berou v úvahu jen nám nejbližší a v pozemském okolí činné bytostné pomocníky. Avšak bytostných mnoha rozličných druhů je tolik, že si to stěží dokážeme představit. Působili na naší Zemi od počátku jejího vzniku i po celou dobu jejího dalšího trvání. Podívejme se nyní na to, jaké druhy bytostných spolupůsobily při miliardy let trvajícímu vývoji a utváření všech objektů i těl. Zemi nejprve formovali velcí bytostní, jež se přitom nespojovali přímo s hmotností, ale působili na ni světelnými proudy a zářením, jež svým tlakem způsobovaly pohyb, z něhož vyplývalo i prohřívání. Též tkali předobrazy pro následný vývoj země, ovzduší, vod i dalších elementů. Až později se mohly do pozemské hmoty vnořit bytostné zárodky, jež k účinnějšímu působení obdržely středně hrubohmotné tělo. Jelikož ti byli takto spojeni s hmotností, mohli postupně utvářet horniny, rostliny atd. Až po velice dlouhé době se mohly do pozemských těl z nejhrubší hrubohmotnosti inkarnovat skupinové duše zvířat.

Výše uváděný miliardy let trvající vývoj lze popsat i následovně: V první fázi proniklo do hmotnosti bytostné, které má v sobě teplo i pohyb. Hmotnost jimi byla tehdy prohřívána a hnána do krouživého pohybu, a ten ji třením, které je způsobeno hutností jejího druhu, zahříval a prožhavoval ještě více. Přitom též působením bytostných vznikaly atomy, molekuly atd. Různé druhy hmotnosti ovšem nelze smísit, avšak lze je prostřednictvím bytostných vázat a také mnohonásobně spojovat. Následkem tohoto vázání a spojování vznikalo další teplo a vyzařování. Duchovní, které má též vlastní pohyb i teplo, vstoupilo do hmotností až mnohem později a přejalo schrány, které před tím zformovalo a prohřálo bytostné. Duchovní zárodky by tedy samy o sobě, tzn. bez pomoci bytostných, nedokázaly oživit a prohřát zcela chladnou a nepohyblivou hmotnost, tzn. ani pozemské hrubohmotné tělo.

Teprve v polovině koloběhu hmotnosti, když dosáhla zvířecí těla svého nejvyššího možného vývoje, mohla přijmout nové hosty, jimiž byly duchovní zárodky. V tehdejším období dosáhla bytostná zvířecí duše vrcholu rozvoje hmotného těla. Teprve tím se samočinně uvolnila cesta, aby mohlo do hmotnosti vstoupit z vyšších úrovní pocházející duchovno. Duchovní zárodky, jež se do těchto těl inkarnovaly, v nich zrály mnohým prožíváním a zvířecí tělo povznesly až k tělu lidskému, jak jej dnes známe. Dodejme, že v nejvyšším rozkvětu byla v době, když sem přišli první lidé, i celá okolní přenádherná příroda, jíž pro možný vývoj duchovních zárodků nesmírně dlouho připravovali velcí i malí bytostní.

Země i bytostní se od počátku rozličnými způsoby snažili podporovat vývoj duchovních semen, aby mohla uzrát v sebevědomou lidskou osobnost. Kromě toho, že lidem připravili a poskytovali nezbytný vzduch, pokrmy, nápoje i prostředky k zahřátí jejich pozemských těl, jakož i potřebná obydlí, působili na ně i dalšími způsoby. Též tkají předobrazy pozemských těl, jež jsou známy pod názvem astrální těla. Dle těchto předobrazů pak ze základních stavebních jednotek utváří i naše pozemské, tj. fyzické tělo.

Bytostné přitom vždy své úlohy splňovalo. Leč duchovní zárodky, jež se staly částečně sebevědomými, se později začaly rozhodovat nesprávně a projevovaly se nepatřičným způsobem. V důsledku toho se poté mimo jiné událo i to, že rozum byl postaven nad ducha. Tento děj se nazývá pád do hříchu a vyrostl z něj dědičný hřích, tj. vrozené pokřivení poměru předního a zadního mozku. Tím, že se neúměrně zvětšovala jeho přední část, docházelo postupně ke zmenšování životně důležitých částí zadního, tzv. citového mozku.  Proto též lidé postupně ztráceli schopnost vidět či jinak vnímat bytostné. I z těchto důvodů tehdy začínali bloudit a ztráceli správný směr. V důsledku toho posléze jakoby pozapomněli, od koho obdrželi všechny ty nádherné dary, k nimž patří i okolní příroda a veškeré bohatství, jež se v ní nalézá. Kdyby lidé užívali dary přírody za tím účelem, k nimž byly dány, všechno kolem nich – i oni sami – by jen vzkvétali. Avšak místo toho, aby lidé vše darované moudře užívali, přírodu spíše rabovali a znečisťovali. Proto musela nastat velká očista, jež na Zemi právě probíhá.

V předchozích článcích jsme uváděli, že tuto velkou očistu vyvolává přicházející Zářící Hvězda, jejíž žhavé paprsky už dopadají na naši Zemi, jakož i na všechny tvory, kteří na ní přebíhají. Zatímco většinu z lidí tento zvýšený příliv síly vyvádí z rovnováhy, bytosti přírody naopak sílí a čile tvoří! Proč se ovšem člověk, který měl stát nad bytostnými, natolik znehodnotil, že musel klesnout leckdy až pod úroveň zvířat? Došlo k tomu proto, že lidé – jakožto duchovní bytosti – ze své vlastní vůle směřovali jiným směrem, který už nebyl v souladu vůlí s Boží. Tím člověk narušil původní harmonii a normální vývoj.

Proto nyní stojí v tomto stvoření přírodní a další bytosti výše nežli lidští duchové, neboť ti se dobrovolně nevřadili do přírodních zákonitostí. Jelikož druh činnosti a její výsledky jsou hlavním měřítkem hodnoty každého tvora ve stvoření, stáhly člověka jeho pomýlené činy dolů, až na úroveň, která vůbec nebyla předpokládána. Z toho vyplynulo i selhání většiny lidí. Falešným chtěním a rušivou činností člověka byly mimo jiné nepříznivě ovlivňovány i menší bytosti, které působí v nejbližším pozemském okolí. Nejvíce se to týkalo bytostných, kteří jsou těsně spojení s nejhrubší hmotností země, jako např. gnómové.  Už jen tím, že s námi někteří bytostní žijí v našich obydlích či se vyskytují v okolní přírodě, působí na ně určitým způsobem naše myšlenky, emoce i činy. Často jim to žel bývá nepříjemné a leckdy se proto snaží lidem pokud možno stranit. Dříve se lidské vůli leckdy museli podvolit, ale to se nyní naprosto změní.

Bytostní jsou totiž nynějším zvýšeným přílivem síly posilováni k neobvyklé moci. Obracejí se proto ve svém působení proti lidem, kteří je svým jednáním a činností doposud nutili, aby formovali nehezké věci.  Jelikož stupňující se příliv sil Hvězdy působí ve smyslu Boží vůle, dovolí všem v budoucnosti formovat jen čisté, dobré a krásné. Co se nebude chtít vřadit do harmonického spolupůsobení, bude přírodními zákony vyloučeno, aby se zamezilo dalším škodám. Proto bytostní mimo jiné též stále rychleji zasahují do těch nesčetných smyček tkaniva lidských osudových nitek, aby je přiváděli k jejich konci! Tím též přispívají ke zdárnému dokončení velké očisty, jež je nezbytná k tomu, abychom mohli dále žít na této Zemi, a to v míru a blaženém tvoření – bez útisku a potlačování ostatních lidí, s ohledem na zájmy a potřeby přírody i všech jejích bytostí.

Jak jsme již uváděli, bytostných je nespočet různých druhů, neboť zde musí plnit nejrozmanitější úkoly. Například jsme psali o bytostných, kteří provádí živelné přeměny Země. Avšak jsou i zcela odlišné druhy malých i velkých bytostných, jež napomáhají očistnému dění ve zcela jiných ohledech, než je přeměna pozemské hmotnosti. Všichni bytostní ovšem věrně vykonávají své úkoly, a to s takovou přesností, jakou si ani neumíme představit. Vždyť i ten zdánlivě nejnepatrnější mezi bytostnými je nerozlučně spjat s celkem, jež skrze řetěz dalších bytostí řídí Boží vůle! Proto nemohou selhat!

V minulém článku jsme psali, že nastávající transformační proměny způsobí, že se změní lidské vnímání. Proto lidé zřejmě opět začnou vidět či jinak vnímat bytostné, jež jim budou moci radit a pomáhat. Nastane pak opět nádherná spolupráce mezi lidmi a bytostnými, jež byla od počátku našeho vývoje na Zemi předpokládána a očekávána! Nicméně – aby k tomuto došlo, je nezbytné vysílat k bytostným jen lásku a naprostou důvěru. Kromě toho v sobě musíme rozvíjet všechny dobré vlastnosti a ctnosti. To pochopili mnozí lidé již v dávné minulosti. V důsledku svého sebe zušlechtění nejprve spatřovali jemnohmotným zrakem světlejší dobrodějné bytosti, jež působí v jemnohmotném okolí. Při vyšším stupni duchovního vývoje dokázali kdysi lidé zřít i svým bytostným zrakem – nejprve jim nejblíže působící menší přírodní bytosti, později ty větší a ve vrcholné fázi vývoje mocné vůdce živlů, jež tehdejší nejvyspělejší národy označovaly a uctívaly jako bohy. A k těmto schopnostem zření se máme opět navrátit!

Původně měl náš pozemský vývoj a vzestup ke světlejším úrovním probíhat jen v radostném dávání a přijímání mezi námi a bytostnými. Z lidských duší měla prýštit čistá radost, štěstí a dík za všechny dary i pomoci! Jako odezva by pak k radostně tvořícím lidem ze stvoření proudilo vše, co potřebují ke svému bytí a činění. V důsledku toho by se zachvívali v jásotu nejvyššího štěstí. Takové má být lidské bytí ke cti Boží! Být šťasten v nejopravdovějším smyslu je přece největší dík Bohu, jaký Mu můžeme dát! 

Tím bychom se mimo jiné začlenili do harmonie vesmíru i do radostného působení všech přírodních bytostí! Učme se proto od nich ochotně nejen to, co a jak zde máme v pozemském činit, ale přijměme i jejich dětsky radostné nastavení, schopnost přijímat i přehlížení a ústrky, jakož i neúnavné usilování a směřování ke smysluplnému cíli. Ukazují nám též to, že v jednoduchosti a přirozenosti lze nejlépe dosáhnout všeho, co je potřeba. A kromě toho – přírodní bytosti již po miliony let věrně slouží Bohu. Dělejme totéž!

Autor: Vít Syrový