Nové CD s posláním

Proč “Přišel čas” … a pár slov o práci a tvořivosti člověka dnes.

Vážení čtenáři stránek Cesta Grálu.

Jistě dnes není tajné, že duchovní část Stvoření obdržela pro své bytí mnoho krásných darů.
Mezi všemi skví se rozmanitá a radostná tvořivost.

Bez květů není květiny, bez tvoření není duch.
Kdo ale nemůže činem vyjádřit nádheru a smysluplnost, která se s pobídkou ozývá v jeho nitru – kdo si zvolil účelové živobytí, nebo podléhá vůli jiného, ten zvolna vadne a usychá.
Ale proč?
Nedostává se mu obživy z proudů, které oblažují ty, jenž se třeba i velmi uskromnili, aby se nemuseli vzdát svých hřiven – vědí, že to není na dlouho.

To se snadno řekne.”

Pohodí hlavou člověk, kterou sotva na okamžik vystrčil z kolotoče, uhánějícího  bez oddechu kupředu. Ano, pro mnohé z nás je cesta zpět k rovnováze náročná, někdy se obětováváme za jiné tak, že nám nezbývá sil na kroky ve vlastním životě. Jindy jsme se již ve svém životě tak zamotali, že nevidíme cestu ven, přesto že cítíme že něco není správně. Mohli jsme si i uvyknout, nebo se vzdát s myšlenkou na karmu. Ale často je to tak že na sebe nevztahujeme moudré rady.

“Nevolá cosi v mém životě, už dlouho po opravě? Po změně?
Kde se toulají mé myšlenky, – jsou připraveny přispěchat na pomoc kam mi cit ukazuje?
Nebo jsem s ním již dávno ztratil spojení a můj život řídí “rozumná vůle druhých”.

Slyšel jsem, že štěstím člověka je žít. Ale co to znamená?
Neznamená to náhodou poznat své schopnosti a trávit svůj čas činorodě, prací nebo vzděláváním?
Být užitečný sobě i druhým?
Pro člověka není tak životně důležité vydělat si na obživu, jako prožívat že je jeho práce v pravdě užitečná. Nepotřebnost, neupotřebitelnost v širším smyslu Stvoření, to je zastavení přítoku síly Všehomíra a znamená v jistém ohledu i smrt. 

Na světě je přece tolik povolání která se zachvívají v Pravdě a proto dovedou přetvářet sílu v požehnání.  A i když to tak nemusí na první pohled vypadat mají tato povolání upotřebitelnost i na druhém břehu.
Je třeba se jen vzdělat ve Věčných zákonech, abychom dílo dokázali správně naplnit.
Soudce, léčitelka, švadlena, řemeslník, matka, spisovatel, kněz, kreslířka, řezbář,… – nekončící je řada činností které lze naplnit hodnotami dobra a pravdy tak, že se stanou ve své přirozenosti ukazateli cesty k výšinám.
 Jak by ale mohl zůstat spravedlivým soudce připoutaný na pozemské vidění událostí a odstřižený právním zákonem od svého citu a svědomí, jak by bez poznání jemnohmotného světa duší dokázala léčitelka ukazovat cestu k vyléčení? Švadlena sebedokonalejšího umu by bez poznání zákonů stěží navrhla oděv, který by krom zkrášlení a ochrany těla ochránil také duši. Řemeslník by bez znalosti přírodních živlů nemohl postavit pevný dům, natož sestrojit přesně jdoucí stroj který by nezatížil okolní přírodu.
A což teprve pilíře národů – naše matky?…

Tvoření je žití. Je to přítomný okamžik plození kdy námi protéká síla tvůrce a pod našima rukama se formuje něco co tu dřív nebylo. Dodržení zákona propůjčí dílu krásu, a když nové dílo přinese užitek, radost se zmnohonásobí.
Teprve ale když je s kým se o dílo podělit, smíme prožívat štěstí.

To vše již dnes není samozřejmé a mnoho pravých umění zaniká, nebo se nerozvíjí právě proto, že se o ně vytrácí zájem.
Nejzávažnější ale je, když samotné tvůrce a nositele schopností – schopností, které jejich duše pod vyšším vedením rozvíjeli mnoho životů, ovládla myšlenka zániku: “to se mi už nevyplatí”.
“Nevyplatí se mi abych si s tím tak hrál” říká si, ale zákon slyší: (nebudu pečlivý a svědomitý). nevyplatí se mi abych tvořil podle přirozenosti (když poptávka je po fantasii), abych byl přísný na tělo i rozum tam kde jde o duši (když mě pak nebudou mít v oblibě), aby byla pravda v mém životě vždy na prvním místě (když mi hrozí zkrachování), abych byl ochotný a úslužný, abych tvořil jen krásné díla, psal spisovně, abych vyloučil špatnou chemii, abych se snažil zdokonalovat, zůstával vždy poctivý, počestný, spravedlivý a upřímný. K tomu se záhy připojuje: nevyplatí se mi abych podporoval drobné umělce, živnostníky a hospodáře, abych nenadával na všechny lumpy,  abych do halíře nepočítal svou práci, abych dal někomu nezištně vydělat, abych pomáhal potřebným, abych byl vlídný i když jsem právě zmoknul.
Takto uvěznil by se duch jednou z mnoha mříží do vězení rozumu.
Ale tak to nemůže být.
Pouze člověku čilého, otevřeného ducha zůstává schopnost porozumění pro mnohé neviditelné děje a tak dokáže správným dáváním nalézt v zákoně přitažlivosti vše, co je pro jeho zralost nyní dostupno.
Kdo dává může stoupat. Dávat ale neznamená nutně bez protihodnoty, dávat je přinášet ze srdce. Je to vytváření možnosti, nabídky, podané ruky.
Na lidech kteří mají co nabídnout záleží zda bude vznikat něco jako jemné mosty, pro probouzející se jednotlivce ve stále klesajícím okolí.
Záleží na lidech kteří již dokážou toto všechno rozlišovat zda pochopí, že se již nemohou jen vézt, když jejich díla mají zachraňovat – a to nikoliv od hladového žaludku.

Tvoření, to nejsou jen veledíla a převratné vynálezy, která vznikají dlouhý čas. Opravdové dílo někdy vzniká i v okamžiku. Podobno záblesku slunečního paprsku, oděno několika slovy, obejme mrznoucí duši a  vynese ji vzhůru do krajiny světla.

Pro podporu záchranného užitečného tvoření právě Přišel čas.

Do nitek pozdějšího Stvoření byl zapředen Nový ornament.

Nepatří do tříd vznešených ornamentů, které jsou již dávno k nalezení ve tkanivech zdejší země.
Přesto však nese ve svých stezích odstíny červené, bílé, modré, i té královské zlatozelené kterou nám zde náš Pán zanechal. 

Toto dílo řadící se k poslechovým a  prožitkovým přináší s sebou v devíti písních a devíti částech příběhu nadechnutí pro každého, kdo se touží cele postavit na stranu Pravdy.
Podporu tomu kdo usiluje vydobýt pro Světlo panství ve svém životě.
Také pro každého, kdo již neví kudy kam, točí se v kruhu, kdo ztrácí důvěru, odvahu a síly.

Právě do tohoto času přichází písně, které se léta rodily z radostných rozechvění, vzletů i otřesů, a přináší sebou podpůrné proudy pro cit člověka. 

Spolu s příběhem, vyústilo spojení do volného muzikálu, který vzešel ze společného přání mnohých z nás, kdo zápasíme v nárocích každodennosti o udržení se na cestě ke zjasnění ducha.
Den co den vzdorovat okolním proudům a především vlastním slabostem.
Vytrvejme!
Naše úsilí o vzpřímený postoj v bouřích není darmé.
Může tu a tam pomoci člověku, kterého okolnosti života donutí vážně se rozhlédnout. 

Ukázka z CD Přišel čas:

Více o CD a také další ukázku naleznete na naší stránce: 

jakozpohadky.cz/prisel-cas/

Marek Vopelka