Z rozličných projevů současného celospolečenského dění můžeme zřetelně pozorovat, že naše planeta se nachází ve složité společensko-ekologické krizi, jejíž vážnost už uznávají vědecké kruhy na celém světě. Problematika kyselých dešťů, skleníkového efektu či hrozící pandemie je však jenom „špičkou ledovce“, jehož těžisková podstata spočívá ukryta hluboko pod hladinou vědou poznávaných jevů. Přece je však lehce pochopitelná, když alespoň na okamžik upustíme od jednostranného experimentálně-exaktního úsilí a pootevřeme v sobě bránu zjasněného citového chápání. Jedině díky tomu dokážeme konečně vnímat naši planetu jako víceúrovňový živý celek, který je ve svém harmonickém rozvoji plně závislý především na přílivu nám neviditelné universální životní síly, tak jako všechno, co se v něm později smělo vyvinout k samostatnému životu, včetně nás, lidí.

Abychom se přiblížili k pochopení hlubokého významu těchto slov a dotkli se podstaty našeho tématu, všimněme si jako příkladu jablka, rostoucího na stromě, a zamysleme se nad tím, čím je podmíněna jeho životnost v přeměnách postupného dozrávání.

Budeme-li pozorní, zjistíme, že podstatou životnosti jablka je zákonitý děj přílivu životní síly stromu do jeho jádra, prostřednictvím úzké a zdánlivě nepatrné stopky. Ona stopka, přestože je v poměru k celkovému objemu jablka jen jeho nepatrnou součástí, je významným průplavem této síly, a zabezpečuje tedy potřebný přísun živin a vody celému jablku.

Co by se však stalo, kdyby byla stopka poškozená, například mechanickým zásahem lidské ruky nebo parazitem?

Příliv životní síly stromu, živin a vody do jádra jablka by se výrazně omezil a ono muselo by v důsledku toho uschnout, spadnout ze stromu do trávy a shnít. Výstižněji vyjádřeno, stalo by se součástí rozkladných procesů, nikoliv darem, který by bylo možné s díkem položit na oltář hodnotných darů přírody.

Přenesme si tento případ obrazně na naši planetu, která je tomuto jablku v mnohém velmi podobná. Co by se s ní muselo stát, kdyby byl průplav životní síly, jímž je spojena s Prazdrojem života, poškozen a omezen? Žel, zákonitě by začala upadat na ty dráhy osudového směru, které by ji předurčovaly k předčasné nezpůsobilosti přijímat život v současné podobě. Není přitom důležité, jakou formou společensko-ekologické krize by se tak stalo. Pro nás, lidi, by to byl děj s katastro-fálními následky na celé následující bytí, protože s odstupem času bychom se již neměli kde opět narodit a dokončit svůj duchovní vývoj povznesením života na Zemi k jejímu dokonalému předobrazu.

Průplav životní síly, držící naši planetu ve spojení s Pravěčným Zdrojem života, však není imaginárním či neurčitým výrazem, ale jedná se o spleť všech jednotlivých vláken čistého myšlenkového a citového úsilí lidí, spojující se do silného provazce duchovního záření, podobného světlému lanu, držícímu Zemi ve spojení s energetickým zdrojem všeho života. Tento provazec plní funkci jablkové stopky a prostřednictvím něj přichází zpětně do našeho života dostatek energie čisté lásky a spravedlnosti, s níž dokážeme vykonat i ty největší a hrdinské skutky dobra, a to i ve chvílích největší nouze.

Dokážeme-li si popsaný obraz představit do důsledků, přijdeme k důležitému poznatku, který nás varovně poučuje o tom, že čím více lidí se na Zemi rozhodne vyciťovat a myslet čistě, tím více zářivých vláken, utužujících onen provazec pomáhajících záření, se vytvoří a ochrání nás před úpadkem.

V současnosti „visí naše planeta na vlásku“ nad hlubokou propastí, protože je s Prazdrojem života spojena jen nepatrným množstvím vláken čistého citového a myšlenkového života malého počtu lidí. Každý z lidí by se měl proto poctivě a neodkladně obrátit do svého nitra a zamyslet se nad tím, jak on sám pomáhá povznesením se na požadovaný stupeň duchovní zralosti.

„Udržuj krb svých myšlenek čistý, tím založíš mír a budeš šťastný…!“ Tato srozumitelná slova ve svém obsahu zahrnují osudově vážný smysl a podstatu jednoduché a nesmírně účinné, mnohostranné pomoci v současném celospolečenském zmatku. Čistě cítit a myslet může přece každý, a proto je naplňování této výzvy pojítkem lidí všech náboženských, politických či rasových příslušností.

Naši planetu nemůže zachránit faktor materiální – vědecký, ale lidský – duchovní. Pamatujme na to i ve všedních chvílích svého každodenního života a neupadněme do osidel marnivosti, které se dobře daří právě ve spleti složitých vědeckých teorií, odvádějících naši pozornost od toho nejpodstatnějšího.

Text od Tomáše Lajmona z knihy “Na cestě vzestupu