Blíží se velikonoční údobí a všichni patrně vnímají, že se děje něco neobvyklého. A jsou i tací, kteří v tomto období očekávají velké očistné dění. To lze částečně spojovat s odplatou za odmítnutí, obžalování a brutální vraždu Syna Božího Ježíše. Na tom ovšem nenesou vinu jen ti, kteří se podíleli na jeho hanebném odsouzení a následném zavraždění, ale i mnozí další, kteří k Ježíšovi buď nedorazili včas, anebo nepozdvihli svůj hlas či ruce na jeho obranu. Nejčastěji to vyplývalo z lenosti, pohodlnosti, změkčilosti a strachu. Jelikož právě nedostatek odvahy k obraně světlých a pravdivých hodnot a z toho vyplývající zbabělý strach způsobil lidstvu nedozírné škody, zaměříme se důkladněji na tyto silně prožívané emoce. Lidé se báli nejen v minulosti, ale těmto nesprávným emocím podléhají dodnes, jak je zjevné i ze současného dění.
Když ještě kdysi žili lidé skutečně čistě, mravně a v souladu s řádem bytí i okolní přírodou, nepociťovali žádnou vinu, ani z ní vyplývající strach. Namísto bázně byla u pradávných vyvinutých národů pevně zakořeněná důvěra v obrané síly těla a pomoc Světlých i bytostných. Tudíž se neobávali ani možných onemocnění, jako lidé v současnosti. Dnes je však na celém světě až neskutečné množství těch, jež se v důsledku silného ovlivnění médii a vládními představiteli hrozně bojí běžných chorob, k nimž patří i virová onemocnění. Přestože vůbec nemusí být nakaženi koronavirem, podlehli právě probíhající – mnohem horší – epidemii strachu, jejíž příčiny i možné dopady popisujeme v článku: Jak zvládnout epidemii strachu.
Leč má vůbec smysl se bát? Vždyť ve skutečnosti ani neprobíhá skutečná pandemie koronaviru, což popisujeme v článku: Jaká je tu pandemie. Ani počet úmrtí, jež jsou leckdy mylně spojovány s koronavirem, není natolik vysoký, aby kvůli tomu bylo nutno upadat do stavů panické hrůzy atd. Vždyť co budou lidé dělat, až skutečně nastanou předpovídané pohromy – ať již jimi budou četné smrtelné choroby, masová šílenství či rozsáhlé živelné katastrofy? Kdo se bude bát, ten zřejmě neprojde nastávajícím děním – jednak kvůli tomu, že ho v důsledku strachu napadnou již uvolněné běsnící furie. Kromě toho bude u lidí paralyzovaných strachem podléhat rozlišným chorobám i jejich fyzické tělo. K tomu přispěje i vysoká bytostná Haerthémis, jež svými světelnými šípy neomylně zasahuje všechno duchovně líné a ustrnulé.
Nesmírné škody, jež způsobuje strach, jsou známy odedávna, což dokazují i moudré rady, které lidé obdrželi již první lidé v prehistorické době. V knize Efesus je uvedeno: „Nebezpečí a hrůza, zranění i bolest je projevem zakalení, které vytváříte sami vlastním myšlením, chtěním a konáním. Všichni světlí pomocníci vás varují, podporují vás a ukazují vám v pravý čas nebezpečí. Strach je slabost vašeho ducha a otevírá cesty, po nichž se mohou jemnohmotné útvary, jež touto změnou přitahujete, na vás připoutat a obtěžovat vás. Tíží vás a tísní, stravují jemnou sílu, kterou vám daroval Pán a vy tak škodíte tělu i duchu. Tělo zbavuje sil a ducha zatěžuje. Spočívá v tom nedohledné nebezpečí pro lidského ducha. Proto nepochybujte a nebudete se také muset bát. Jestliže však žebroníte v bázni a strachu, pak zakalujete cesty světlým, kteří vám přivádějí sílu, a věšíte na sebe výtvory úzkosti, které tím vyživujete… Nevysílejte žádný strach do světa a pak vás nebude moci žádný strach postihnouti….“
Lidé se však žel tato poučení nepřijali, a proto se nevyvíjejí správně. Dokonce se leckdy svou nečinností a vnitřní spoutaností ve svém vývoji jakoby zastavili, čímž se nevřadili do zákona pohybu a nutných změn. Jak je zřejmé z historických záznamů tak strachem, zbabělostí, nebdělostí a dalšími nectnostmi způsobili spoustu škod a utrpení nejen sobě, ale i svým bližním. Připomeňme si třeba pradávné Inky, kteří se nazývali děti Slunce. Ti ve své důvěřivosti bez odporu vpustili do svých domovů zlovolné španělské žoldáky. I když mužové Inků záhy pochopili nekalé úmysly španělských dobyvatelů, tak se namísto odpovídající ochrany svých dětí a žen uchýlili do chrámu, kde se radili a rokovali – tzn. namísto činů jen zbytečně mluvili. Mezitím přepadli žoldáci jejich osadu a zcela ji vyplenili. Přitom brutálně zavraždili nevinné ženy i děti a mnohé z panen i znásilnili a utýrali.
Dalším příkladem z naší historie je kapitulace a ustoupení československých vojáků Hitlerově armádě. Kdyby se mu naši vojáci odvážně postavili a statečně bránili svou vlast, zřejmě by jich dost zahynulo. Leč ten, kdo zná hlubší souvislosti, pochopí, že tento hrdinný čin by mohl zamezit Hitlerovi, aby rozpoutal 2. světovou válku. Nicméně jsme zklamali – proto nejenže došlo k této ničivé válce a četným obětem na životech, ale způsobilo to i další nesmírné škody. Mimo jiné to znemožnilo další veřejné působení vyslance Světla Abd-Ru-Shina a dokonce to způsobilo a jeho předčasnou smrt. Abd-Ru-Shin přitom chtěl zušlechtit a duchovně povznést lidstvo, abychom zde nadále mohli žít v míru a radostném tvoření. Ale tomu zabránila fašistická zlovůle a za ní stojící temno, které usilovně chtělo zabránit duchovní obrodě a vzestupu lidstva. A to se mu na dlouhá desetiletí podařilo. Hanba a běda nám!
Jako v době Ježíšově, tak i toto selhání vyplývalo z obdobných nectností – duchovní lenosti, pohodlnosti, změkčilosti a strachu. Ani vyvinutí lidští duchové, kteří tehdy žili v německém národě, nepozdvihli svůj hlas ani ruce na obranu dalšího vyslance Světla. Z nepochopení vážnosti doby a zbabělého odmítnutí boje vyplynulo hodně utrpení, včetně současného. Kdybychom se v tehdejší době odvážně postavili na odpor zlovolným nepřátelům a napomohli otočit „kolo dějin“ jiným, Světlem chtěným směrem, mohli jsme už zde na Zemi budovat odlesk ráje. Ale žel – chybělo k tomu skutečné odhodlání k činu i hrdinná odvaha. Převážná část lidí se cíleně vyhýbala libovolným střetům a chlácholila se všemožnými sebe omluvami. Mnozí očekávali, že za ně vítězství vybojuje někdo jiný. Bezpečnější je přeci někde se schovat, jak to dělávají ustrašení králíci, kteří už při zadupání pokud možno utečou nebo zalezou do svých nor.
Kromě sobectví, zbabělosti či dalších nectností mohlo odmítání boje proti zlovolnému nepříteli vyplývat také z mylně pojatých náboženských dogmat. Odedávna je přece známo přikázání „nezabiješ“. Toto přikázání zjevně zakazuje zaútočit a zabít jiného člověka kvůli žádostivosti po jeho majetku, ženě atd., nebo kvůli nenávisti či dalším nectnostem. Avšak pokud hlouběji procítíme uvedené přikázání, zjistíme, že v sobě skrývá mnohem více. Pan Lajmon ve svých zajímavých rozhlasových pořadech (viz zde) objasňuje, že za „zabití“ lze též brát třeba ubití sebedůvěry, schopností, vloh, nadání a dalších darů druhého člověka.
My se zde ovšem zaměříme spíše na projev tohoto přikázání z hlediska zabití fyzického těla. Jak se totiž v souladu s Boží vůlí zachovat, pokud nás či naše blízké napadnou zlovolní zvrhlíci, jež mají v úmyslu vraždit? Již T.G. Masaryk a jiné moudré osobnosti došli k závěru, že v případech nutné ochrany se máme právo i povinnost všemi dostupnými prostředky bránit. Pokud nedokážeme útočníka zneškodnit jinak, můžeme jej i zabít. Tím přece ochráníme před utrpením a násilnou smrtí více lidí. Kromě toho by se vrah, který by třeba brutálně zabil ženy a děti, tímto činem karmicky nesmírně zatížil. Z toho vyplývá, že k uváděnému přikázání je třeba ještě dodat: „Nenecháš útočníky zabíjet slabší a bezbranné.“
Abd-Ru-Shin nám v tomto ohledu dal následující rady: „ Postavte se bojovně proti všemu temnu“ a doplnil to ještě: „ve vás a kolem vás“. Nejprve tedy člověk musí odhalit nectnosti, jež znečišťují jeho duši, a poté je má bez ohledu k sobě samému přemoci a odstranit. Dejme tomu, že je touto nectností strach. Namísto vysilujícího boje se strachem v sobě ovšem máme vědomě rozvíjet opačné dobré vlastnosti či ctnosti, tzn. je nutno rozvíjet a posilovat odvahu, hrdinství, pevnou víru atd. Teprve až v sobě strach nahradíme odvahou, můžeme zvítězit i nad v našem okolí se vyskytujícími démony strachu, které vytvářejí a vyživují ostatní lidé. Prvotní boj se tedy vždy odehrává v běžně neviditelných úrovních. Když v tomto ohledu obstojíme a dokážeme nejen vypudit strach ze svého nitra, ale zahnat i démony strachu, můžeme zvítězit i nad útočníky, kteří by nás případně napadli fyzicky. Ale ti by si nejspíš ani nedovolili zaútočit na skutečně odvážné a silné.
Podívejme se nyní na to, co může podpořit rozvoj odvahy. V prvé řadě je nutno zdůraznit, že každý z nás má v tomto ohledu jiné vrozené vlastnosti. Také je značný rozdíl mezi muži a ženami, tzn. mezi aktivním a pasivním principem. To je zjevné i z toho, že muži častěji riskují (např. při jízdě autem), zatímco ženy bývají spíše opatrnější. Dále je též nutno brát v úvahu temperament daného člověka, který ovlivňuje nejen jeho vnitřní nastavení, ale i převažující druh stravy (to jsme popisovali v čl. Jak podporovat rozvoj ctností). Zároveň ovšem i podnebí a zeměpisné pásmo.
Každá část Země totiž působí v mnoha ohledech na obyvatele tam žijící svým vyzařováním. Jako příklad si uveďme opačnou rotaci severní a jižní polokoule. Tu lze pozorovat i viditelně: pokud někdo nad rovníkem, tzn. na severní části polokoule, nalije vodu do trychtýře, tak se její vír otáčí doprava. Provede-li se obdobný pokus pod rovníkem na jižní polokouli, vír se naopak otáčí doleva. Jelikož směr otáčení doprava působí aktivněji tj. pozitivně a doleva pasivněji tzn. negativně, ovlivní celoživotní pobyt v dané části světa i tamější obyvatele. To lze pozorovat např. rozdílnosti severo – a jihoamerických indiánů. Obyvatelé severní části polokoule bývají proto aktivnější, bojovnější atd.
Též se uvádí, že na temperament člověka působí záření hvězd. Kromě jejich hrubohmotného vyzařování je ovšem nutno brát v úvahu i působení velkých bytostných, jež se nacházejí za danými souhvězdími. Na naší části noční oblohy třeba dominuje chrabrý bojovník Orion. Na opačné části polokoule si připomeňme Jižní kříž, souhvězdí Kentaur atd. Kromě toho náš temperament ovlivňují i bytostní, kteří se vyskytují v našem bližším i vzdálenějším okolí. Ty můžeme v určitých situacích vroucně poprosit o radu či pomoc.
V případě potřeby posílení hrdinné odvahy se můžeme spojit i s velkými bytostnými, jež působí v paprsku Lva (viz např. Háreiars). Budeme-li bránit světlé hodnoty, pravdu a všechny slabší, jež si to zasluhují, může nám přitom pomoci také Haetheiné. A nejen to – velcí bytostní mají nespočet menších pomocníků, kteří jsou nám mnohem blíže a čekají jen na to, až v sobě natolik rozvineme dobré vlastnosti a ctnosti, že budou moci podpořit a doslova zmnohonásobit naše síly i možnosti působení. Spojením duchovních a bytostných sil pak budeme moci uskutečnit mnohé, co by dnes ještě lidé považovali za zázraky! Využívejme proto jak své schopnosti, tak i četné pomoci bytostných!
Autor: Vít Syrový
