V knize Tajemství krve jsme popisovali, jak dochází ke spojení duchovního principu s hmotným tělem, což si nyní ještě více rozšíříme. Duch svým vyzařováním působí na sluneční pleteň, přičemž právě v této oblasti se nachází nejvíce prokrvený orgán, jimiž jsou játra. Do nich přichází látky vstřebané ze stravy a nápojů. Aby se však játry protékající tekutina přeměnila na živoucí lidskou krev, je nezbytné k ní ještě dodat duchovní substanci – a to má uskutečnit právě náš duch. Avšak s vyzařováním krve se spojuje i duše, tzn. všechny obaly ducha, jež ho na zemi obklopují. Záření, jež plyne od ducha k tělu, tudíž prochází i přes rozličné mezistupně, k nimž patří i jemnohmotné a bytostné duševní záhaly. V našem těle probíhají četné procesy, přičemž základ všech projevů v těle, jež se nazývají automatické neboli autonomní, tvoří přirozený bytostný princip. Fyzické tělo a naprostá většina v něm se nacházejících buněk mají také bytostný základ.
Jelikož spojení s fyzickým tělem našemu duchu umožňuje navázat svým vyzařováním právě krev, tak se nyní zaměříme na její vlastnosti a základní složení. Jestliže se ve skleněné baňce nechá usadit krev, rozdělí se do tří základních vrstev: nahoře zůstane žlutavá tekutina – plazma, tenkou střední vrstvu tvoří bílé krvinky a vespod se usazují červené krvinky. Kromě toho se vytváří ještě další velmi slabá nažloutlá vrstvička, obsahující krevní destičky neboli trombocyty, jež jsou důležité k zástavě krvácení, protože umožňují potřebné sražení krve. Krevní destičky jsou bezjaderné krevní elementy, které ovšem nejsou skutečnými buňkami. Trombocyty vznikají v kostní dřeni z tzv. megakaryocytů, což jsou veliké buňky, z nichž se po jejich dozrání odštěpují fragmenty, jež se uvolňují do krve. Takto vzniklé trombocyty tvoří nejmenší krevní elementy, jež obsahují mitochondrie, a tudíž se mohou samy prohřívat, což je též důležité.
Aby krev plnila všechny své funkce, tak by měla obsahovat odpovídající hladinu všech nezbytných součástí. Naopak by neměla obsahovat látky, které ji zakalují nebo blokují přicházející záření atd. Ve vyzařování krve převažuje v normálním případě červená barva, jež vyplývá z přítomnosti tzv. pohyblivých buněk, jimiž jsou červené krvinky neboli erytrocyty. Ty obsahují jako funkční skupinu hemoglobin, jehož hlavním úkolem je z hmotného hlediska zprostředkovávat tělu kyslík.
Červené krvinky jsou u dospělého člověka vytvářeny v červené kostní dřeni, přičemž tyto složité procesy řídí bytostní. Lékaři sice tvrdí, že jejich řízení probíhá skrze produkci určitých hormonů, což je z hmotného hlediska správné, ale my se zde zabýváme hlubšími činiteli. V určité míře může pozitivně i negativně ovlivňovat produkci hormonů též lidský duch, avšak u většiny z důležitých tělesných procesů, k nimž patří např. vývoj a růst buněk, řídí jejich uvolňování bytostní.
Erytrocyty v době svého růstu ještě obsahují jádro, avšak po uzrání se z nich před uvolněním do krve člověka toto jádro vypudí. Na rozdíl od nás má ovšem většina z živočichů v nich jádro neustále, tzn. i po jejich uvolnění do krve. Pokud tedy pozorujeme jejich červené krvinky pod mikroskopem, vypadají podobně jako očičko. To je viditelné např. u krve ryb, ptáků a dalších zástupců skupinových duší, což dokazuje i to, že jde o nevědomé bytostné. Vyšší savci mají uzrálé erytrocyty v krvi také bez jádra. Proto se takovéto bezjaderné červené krvinky též nemohou dělit, obnovovat ani vyvíjet jako ostatní tělesné buňky.
Červené krvinky člověka se též nemohou samy o sobě prohřívat, protože neobsahují mitochondrie. Jelikož se však nacházejí v tekutých součástech krve, které během života musí udržovat určitou teplotu, tak by se skrze ně měly do určité míry prohřívat. Kromě toho má červené krvinky prohřívat i lidský duch, který se právě přes tuto okysličenou složku spojuje s krví. Dá se říci, že tyto geniální výtvory obdržel duch darem od bytostných. Člověk by jim za to měl být nejen vděčný, ale též by o ně měl co nejlépe pečovat. A to nejen jejich vroucím prohříváním, ale i výběrem vhodných potravin.
Připomeňme si v tomto ohledu, že k základním stavebním jednotkám hemoglobinu patří kromě plnohodnotných bílkovin i železo. K jeho vstřebávání a využití je bezpodmínečně nutný i vitamin B12, bez něhož se nemohou syntetizovat červené krvinky. Významnější množství biologicky využitelného železa společně s vitaminem B12 lidskému organismu zabezpečují živočišné suroviny, jako je maso, vnitřnosti, žloutky atd. Protože jsou červené krvinky tak nesmírně důležité, není tudíž moudré experimentovat s rozličnými dietami a třeba nesmyslně odmítat živočišné suroviny atd. Ještě horší ovšem je jíst některé rizikové otraviny, např. běžné konvenční uzeniny, neboť v nich přítomné dusitany převádějí železo v hemoglobinu do dále nevyužitelných forem (o tom se lze více dočíst v knize Tajemství výrobců potravin).
Važme si tedy v tolika ohledech tak důležitých červených krvinek. Kromě dodávání nezbytného kyslíku všem orgánům i buňkám mají též sloužit jako základní kotvící podstata, jež umožňuje duchu dokonale se spojovat s pozemským tělem. Aby to ovšem bylo možné, musí mít správný tvar i vyzařování a zároveň musí být v plasmě volně rozptýleny a řádně nastaveny. Také jich dle potřeb daného člověka musí být v krvi dostatečné množství. Pokud má někdo výraznější nedostatek červených krvinek, což se nazývá jako anémie nebo blednička, tak z toho mimo fyzické problémy vyplývá i horší spojení ducha s jeho pozemským tělem. To pak může mít i dost nepříznivé důsledky, včetně těžkých psychických problémů jako je posedlost atd.
Zajímavé je také to, že tvary a množství erytrocytů jsou u ostatních savců odlišné, než je tomu u člověka. Lidské červené krvinky připomínají kruhovou misku s oboustrannou jamkou – avšak právě proto se s nimi může spojovat i duchovní záření vycházející z lidského ducha. Ostatním součástem krve může sice duch předávat určité druhy záření, čímž mění jejich vyzařování, ale nedokáže se s nimi skutečně spojovat, protože jsou bytostné podstaty. To dokazuje i to, že ostatní v krvi se vyskytující buňky již mají buněčné jádro. K nim patří třeba i pod mikroskopem dobře viditelné bílé krvinky čili leukocyty, které lze proto přiřadit k nevědomě bytostným bojovníkům neboli bílým rytířům, jež mají organismus bránit před vetřelci.
Další důležitou součástí krve je plazma, což je tekutá složka krve, obsahující převážně vodu, v níž jsou ostatní krevní částice rozptýleny či rozpuštěny. Značný význam krevní plazmy je zřejmý již z toho, že obsahuje životně důležité minerály, bílkoviny a další látky nejrozmanitějších úloh. Kromě toho rozvádí živiny i ostatní látky, jež byly vstřebány ze stravy, nápojů atd. V plazmě se nachází i hormony, které mají být přenášeny mezi různými orgány, jakož i odpadní produkty metabolismu, jež mají být vyloučeny z těla ven. Když se po odběru krev vysráží a následně se oddělí všechny buněčné složky i krevní destičky, tak zbývající nažloutlá tekutina se nazývá krevní sérum. Složením odpovídá krevní plazmě, avšak na rozdíl od ní již neobsahuje srážecí faktory krve.
Krevní sérum, česky též krevní syrovátka, je tekutá složka krve, jíž lze užívat i k doplnění objemu krve, došlo-li k jejímu úbytku např. při zranění. Leč sérum, jež navíc obsahuje určité látky, může kromě toho po přenosu do lidského těla též zachraňovat životy. Nejznámější je v tomto ohledu sérum proti hadímu jedu. To se vyrábí hlavně z krve koní a ovcí, jímž byl vstříknut daný jed. Zvířata si utvoří protilátky a po odběru krve a oddělení buněčných součástí i krevních destiček se sérum s protilátkami injekčně podá člověku, jehož uštknul had. Samozřejmě to musí být stejný had, jako ten, jenž vyvolal tvorbu protilátek. V takto připraveném séru jsou obsaženy protilátky, jež zreagují s toxiny jedových žláz určitých druhů hadů apod., přičemž je zneutralizují, aby dále neškodily.
Leč kůň může být vhodným dárcem séra i v jiných případech, protože se z hlediska fyziologie a tělního systému hodně podobá lidem. Velcí pomocníci z bytostné říše, jimiž jsou koně, vytváří po imunizaci mnohem více protilátek, než tomu bývá u člověka. Koně a lidé mají též mnoho zdravotních problémů a nemocí společných, např. je postihují metabolické syndromy, astma, nádorové onemocnění atd. V těchto případech je ovšem otázkou, zda při dlouhodobém soužití s člověkem a jejich vzájemném energetickém přenosu nepřechází takovéto choroby na koně. Mohou-li ale koně žít přirozeně, jsou v důsledku své ušlechtilosti napojeni na zvýšený příjem aetheru a proto na tom bývají energeticky o dost lépe než člověk. Avšak přemíra škodlivých vlivů může koně též oslabit. V případě dále uváděných možností jejich využití je tedy nutné vybírat jen zdravé silné jedince a zajistit jim tu nejlepší možnou péči, jako je volná pastva atd.
Už dávno se zjistilo, že koním lze cíleně vstříknou patogeny, jež způsobují smrtelné choroby a v nich vzniklé protilátky pak lze společně s odděleným sérem podávat nemocným. Takováto koňská séra se k léčebným účelům užívala zjevně již v době, kdy Abd-Ru-Shin v jedné přednášce uvedl: „vážný badatel po desetiletém úsilí objevil sérum, jež každoročně chrání a přináší pomoc statisícům dětí a dospělých při smrtelných onemocněních.“ Jeden osvícený badatel totiž již na přelomu 19. a 20. století objevil možnost léčby záškrtu imunizovaným koňským sérem. Tuto nemoc způsobuje určitý druh patogenních bakterií, jež se řadí k nevědomě bytostným. Tyto bakterie bylo nejprve nutné izolovat a poté se postupně ve stále zvyšujícím množství po více měsíců podkožně vstřikovaly koním. Z nich vyzískané sérum bylo potřebné nemocnému podat během prvních 24 hodin, aby ho bylo možné vyléčit.
Podávání séra, které obsahuje protilátky neboli antitoxiny, je pasivní formou imunizace, přičemž se do těla dodávají hotové protilátky, což zamezí rozvoji infekcí a vlastní imunitní systém tak získá čas, aby též mohl vytáhnout do boje proti původcům chorob. Dodejme, že v těchto případech zásadně nejde o očkování, které se řadí k aktivním imunizacím, při nichž je přímo do těla člověka vstříknuta vakcína, jež má vybudit jeho imunitní systém k tvorbě vlastních protilátek. Největší rozdíl je v tom, že od počátku se při takovémto očkování do těla člověka vstřikovaly devitalizované či nějak oslabené patogeny, avšak ty ještě bývají stále nebezpečné. Proto by se v určitých případech mohly zaktivizovat, dokonce i při delším skladování přímo v roztoku vakcíny. Kvůli tomu se do nich přidávají četné stabilizační látky, např. toxický formaldehyd, o čemž se už před lety psalo všude možně.
Nyní se ale raději vrátíme k obecně prospěšným a běžně známým přirozeným pomocným prostředkům, jež pocházejí z živočišné říše. Naprosto nejbezpečnější je totiž dodávat protilátky společně se stravou či nápoji, přičemž k tomuto účelu lze využívat i běžné produkty domácích zvířat. V určitém ohledu se to sice dělá, leč prozatím je to spíše nespecifické, tzn. jde o směs více druhů protilátek. Každý nejspíš slyšel o kolostru, což je usušené kravské či kozí mlezivo, jež samice vylučují určitou dobu po porodu. Avšak prozatím jen málokdo pochopil, že i vejce od správně chovaných a krmených slepic obsahují též více druhů protilátek, které se vyskytují hlavně v bílku.
Je ale jasné, že všechny tyto produkty domácích zvířat i další suroviny by měly pocházet jen z přirozených chovů. Přitom by se mimo to měl uváženě vybírat i vhodný druh krmiva, které je též možno cíleně obohacovat o určité složky, což by zvýšilo i množství účinných látek v jejich produktech. U krav, koz či ovcí lze kromě uváděného požívat jako zdraví prospěšné potraviny i jejich mléko, tvaroh, sýry atd. Avšak při pokorném bádání bude objeveno i to, že zvířata nám mohou dávat i další pomocné esence, o nichž se dnes ještě téměř nic neví. Budeme-li chtít od zdomácnělých zvířat cokoli získávat, tak nesmírně důležité přitom je vzájemný respekt a láskyplné soužití s našimi dlouhodobými pomocníky, jímž bychom měli kvůli vyrovnání předávat i námi procházející duchovní proudy sil. V budoucnosti bychom se s nimi měli naučit určitým způsobem i komunikovat, abychom jim mohli třeba sdělit, co od nich nejvíce potřebujeme.
Už nyní bychom ovšem měli správně rozpoznávat, co je přirozené a tudíž zdravé. Připomenul bych v tomto ohledu citát z Poselství Grálu od Abd-Ru-Shina: „Jedině v tom, jak příroda ve svém bytostném a zákonům stvoření odpovídajícím působení spojuje hmotnosti, spočívá budující síla a vyzařování. Naproti tomu u ostatních spojení, jež těmto zákonům přesně neodpovídají, jsouce vymyšlena lidmi, se navzájem vytvářejí škodlivá, dokonce snad rušivá a rozkladná vyzařování, o jejichž vlastních konečných účincích nemají lidé ani tušení. Příroda ve své dokonalosti, odpovídající zákonitostem stvoření, je nejkrásnějším darem Božím, který dal svým tvorům!“
