V článku Herfeliné – Služebnice Valhally Přinášející Pomoci pro Zdraví Člověka se mimo jiné píše, že lidé se často proviňují proti zdravé správě svého pozemského těla a nechtějí dbát jejího volání k tak nesmírně potřebnému zlepšení. Mimo jiné jsme nabádáni k tomu, abychom využívali dary bytostných. Přestože se ale pozemskému člověku nabízí tolik přirozených pomocí, většinou je nevyužívá. Proč? Zejména proto, že lidé jsou převážně spoutáni „chobotnicí“ rozumových představ, že všechno ví nejlépe. Dostali jsme se zřejmě na samý vrchol éry rozumu, který lidem doslova vnucuje „jediná“ možná řešení a vysvětlení všeho, co je kolem nás. Přitom rozum cíleně potlačuje vše, co je nad hranicí této nejhutnější pozemské materie. Nejenže tímto lidem odebírá to nejdůležitější, jíž je pevná víra a důvěra v Boha, ale též odsunuje stranou jeho služebníky, k nimž patří i bytostní. Namísto skutečného živého duchovního a bytostného světa nabízí pouhé iluze.

Přitom je známo, že iluze je mylný smyslový vjem. Ke smyslovým podnětům patří i vše, co vidíme, slyšíme nebo vnímáme hrubohmotnými tělesnými orgány. To posléze bývá v mozku vyhodnoceno, dle čehož pak člověk jedná. Avšak není-li přitom spoluúčastné živé vyciťování lidského ducha, bývá žel rozumový úsudek často nesprávný. Z toho poté vyplývají klamná očekávání a mylné naděje takto iluzemi zmateného člověka. Jestliže se tato klamná očekávání a mylné naděje nesplní, bývá posléze mnohdy nešťastný, zoufalý či může upadat až do naprosté beznaděje. Již jen toto samo o sobě může způsobit závažné psychické i fyzické choroby. Je smutné, že v důsledku těchto i dalších nesmyslností mnohdy umírají i lidé, kteří měli ještě hodně daleko do stáří. Někteří z nich se přitom dostali i k duchovnímu vědění, avšak přesto se více spoléhali na cosi naučeného, anebo na to, co tvrdí okolní lidé. Mnohé z toho jsou ovšem pouhé iluze. Proto je v našem vlastním zájmu, abychom pochopili, co iluze vyvolává a nepodléhali jim.

K iluzím patří i různá nařízení, jež mají údajně zabezpečit udržení zdraví populace. Vyplývá to zejména z toho, že současná veřejná „péče o zdraví“ se převážně stala „výnosným obchodem“. První stupeň „očkování“ přitom probíhá na duševní rovině. Když totiž lidé přijmou lživá tvrzení, že určité zdravotní problémy způsobují jakési iluzorní lidmi vymyšlené neviditelné organismy – které mají prokázat testy, jež vyráběli již dávno před objevením údajného původce choroby – přistoupí zřejmě i na další nesmyslné kroky. Jestliže se ovšem u libovolného onemocnění zvolí nesprávný či zcela protichůdný léčebný postup, může to vyvolat nejen zhoršení průběhu dané choroby, ale i zbytečná úmrtí. Chceme-li těmto škodám zabránit, je v prvé řadě nutné pochopit, co skutečně vyvolává daná onemocnění. V tomto ohledu bude třeba uvést na pravou míru i mnohá tvrzení, jež se vyučují – na rozumových základech vystavěných – vysokých školách.

V současnosti jsme zřejmě za celý náš předchozí pozemský vývoj nejvíce ovlivňováni všemožnými rozumovými informacemi. Jedině kdybychom se uchýlili do naprosté samoty a živili se tím, co nabízí okolní příroda, tak bychom snad mohli být ušetřeni nesmyslným tvrzením. Vždyť již jen při vstupu do běžného obchodu se nyní setkáme s rozličnými nařízeními, které vymyslel vychytralý rozum. Ještě horší dopady mívá zavádějící vliv rozličných veřejných medií, která kdosi řídí, což je zjevné i z toho že jde o akciové společnosti. Takže akcionář, který v nich má největší podíl, může nejen odvolávat jejich ředitele či další zaměstnance, ale určuje i to, co mají či nemají psát, jakož i to, co v televizi či jinde předvádějí placení herci. Ty přitom jakožto celebrity mnozí lidé doslova „zbožňují“. Namísto k oltářům a kněžím tedy dost soudobých lidí s respektem až naivní důvěrou shlížejí k velkoplošným obrazovkám. Proto pak zcela lehkomyslně přijímají vše, co tam říkají či předvádějí. To však často bývají zjevné lži či iluze.

Lidé však podléhali iluzím odedávna, jak o tom svědčí i historické prameny. Připomeňme si třeba obyvatele dávné Atlantidy, jejichž vládci propadli pýše a začali se označovat za bohy, přičemž jejich poddaní této zhoubné iluzi uvěřili a začali je uctívat. V důsledku toho se odvrátili od pravé víry v Boha, jakož i od jím stanovených zákonů. Jak to dopadlo je známo – celý kontinent Atlantidy musel být potopen. V následující rozvinuté kultuře, tj. Egyptě, dopadli obdobně. Jejich vládci a kněží se též začali označovat za bohy, přičemž v důsledku jejich schopností vnímat nápovědy padlého archanděla Lucifera ještě vzrostly jejich schopnosti ovládat a balamutit jimi poddané obyvatele.

Využívali k tomu střípky vědění i to, že mnozí z nich tehdy dokázali vnímat určité duševní záhaly, astrální okolí apod. Proto se z některých stávali též mágové, kteří zneužívali své schopnosti. Mimo jiné dokázali částečně ovládat temné útvary, kterým nezřídka rozkazovali, aby útočili na ostatní či jim ubližovali. Jelikož leckdy vnímali duše, jež se po smrti odpoutaly od pozemského těla a pochopili, že ty se poté opět inkarnují do dětského plodu, zneužívali i toto vědění. Mohli též pozorovat, že druh duše, jež se inkarnovala přibližně v polovině těhotenství, odpovídal jednak celkovému nastavení těhotné ženy, a zároveň přitom spolupůsobí i okolní lidé. Tím lze zřejmě objasnit i to, co se popisuje v článku Príbeh Ľudskej Duše, tzn. že zlovolní duchové mohli škodit lidem na Zemi ve více inkarnacích, přičemž se opakovaně snažili dostat do vládnoucích kast, aby mohli ovládat a vykořisťovat co nejvíce lidí.

Aby se tedy třeba do těhotné manželky faraona vtělil duch, jenž patřil do rodových či dalších klanů, prováděli zřejmě v odpovídající době kněží rozličné magické úkony, jimiž přitahovali požadovaný druh duše. Obdobné nekalé činění se nejspíš objevovalo u nejbohatších klanů i později. V dřívějších dobách se jim to možná leckdy zdařilo, neboť nejenže prováděli po tisíciletí vylepšované magické rituály, ale většinou tomu odpovídalo i celkové nastavení těhotné ženy, jež také musela pocházet z těchto klanů. Protože už ale zřejmě nevnímají mimohmotné a rovněž nepochopili, jak velké změny v současné době probíhají, může to ovšem dopadnout i zcela jinak. Přesto se však stále domnívají, že vše zvládnou svým vychytralým rozumem, pomocí něhož se po tisíciletí snaží ovládat ostatní lidi, které považují za méněcenné poddané.

Jako mezistupeň k ovládání lidstva užívají jednak jimi placené a na daná místa dosazené vládnoucí činitele, jimž kromě obrovských finančních částek přislíbí, že by se možná mohli někdy dostat i do nejvyšších kast. Jelikož se do vládních pozic dostávají převážně jen hamižní a mocichtiví jedinci, jsou kvůli dosažení jim přislíbených výsad schopni udělat cokoli. Zřejmě jsme se v této době dostali do fáze, kdy se tací bezcharakterní lidé dostali do vlád, parlamentů i dalších řídících institucí téměř ve všech státech. Proto se též mohla spustit dlouho plánovaná skrytá a jinými formami uskutečňovaná „třetí světová válka“, jíž je právě probíhající „epidemie strachu“. Její masové rozšíření se jim zdařilo hlavně proto, že lidé již dávno předtím podlehli různým iluzím. K nim patří i slepé přijetí toho, že vládnoucí činitelé a nejbohatší jedinci se na své pozice dostali kvůli svým schopnostem a že jim záleží na blahu obyvatel jejich země. Pro mnohé bude tedy dost drsným probuzením poznání, že je tomu naprosto jinak.

K dalším veřejně známým osobnostem, jež uváděné klany užívají k ovládání a manipulování obyvatelstva, je vrstva těch nejinteligentnějších, k nimž patří zejména věhlasní vědci, mnozí lékaři či další vzdělanci, jež jsou ověšeni různými tituly. Ti se často snaží předstírat, že díky svému dlouholetému studiu všechno vědí. Proto přeci mohou ostatním radit nebo dokonce i nakazovat, co mají či nemají dělat. Nicméně je tomu tak skutečně? Každý poctivý člověk, který vystudoval vysokou školu, musí přiznat, že tam nezískal žádný patent na moudrost. Studenti se většinou nejvíce starají o to, aby udělali zkoušky a jak se říká – prolezli. Když pak školu dokončí a obdrží titul, většinou zjistí, že toho doopravdy moc neví.

Jenomže potřebují nastoupit na nějaké slušně placené místo, a proto předstírají, že jsou plní vědomostí a vše zvládnou. Mnohdy je ovšem čeká dost nepříjemné překvapení, neboť jejich dlouholeté studium běžně nebývá dostatečně oceněno. Toho využívají různí pokušitelé, kteří číhají hlavně na čerstvě vystudované lékaře, jež začnou pomaloučku polehoučku získávat drobnými výhodami a úplatky. Postupně je často chytí do svých sítí, v důsledku čehož se pak nemálo z nich stává částečnými zaměstnanci farmaceutických či dalších firem. Lékaři, jež tuto „hru“ přijmou, na tom pak bývají lépe nejen finančně, ale často i z hlediska kariéry, neboť třeba píší dobře placené články atd.

Nechceme tímto samozřejmě nikoho očerňovat. Jenomže skutečnost je žel taková, že převážná část lidí se nechá nachytat na rozličné výhodné „návnady“. Současné vysoké i další školy bývají založeny na rozumově  materialistickém základě, a proto nevedou své studenty k morálce, čestnosti ani dalším ctnostem. Jestliže tyto vlastnosti daný člověk nemá v sobě a sám je nerozvíjí, tak posléze většinou činí to, co je pro něj v dané době nejvýhodnější. K tomuto vedl i předchozí režim, a tudíž se tehdy mnozí, když je nikdo neviděl, pokud možno nějak obohatili. Jestliže třeba potřebovali a uviděli cizí nestřežené trámy či cihly, tak si je prostě přivlastnili. Zatímco tenkrát to bývaly maličkosti, v současnosti se vše nebývale vystupňovalo, a proto se krade po milionech. Nejhorší na tom je, že k takovýmto zbohatlíkům mnozí shlížejí s jakousi posvátnou úctou, zejména když jsou ještě k tomu inteligentní, což leckdy „dokazuje“ i jejich honosný titul.

Samozřejmě nechceme tvrdit, že každý vědec s titulem dělá cosi špatného. Jak dokazuje i historie, tak v minulosti bylo dost obětavých vědců, kteří se usilovně snažili pochopit přírodní zákonitosti a nalézt pomocné cesty, jež mají např. pomáhat k udržení zdraví. K nim patřil i prof. Antoine Béchamp, jenž tvrdil, že bakterie nejsou základní příčinou onemocnění, ale že vyrůstají pouze na zkaženém organickém podkladu. Dokázal, že nemoc se rozvine jen tehdy, když se v těle nepatřičně změní „složení půdy“. Podle Béchampa je zapotřebí všímat si především rovnováhy uvnitř těla a nezaměřovat se na to, co poletuje vzduchem.

Proto jsme též v článku Možnosti Působení na Vyzařování Krve upozorňovali na to, že mnohé chemické škodliviny mohou natolik zkazit neboli otrávit vnitřní prostředí organismu, že v důsledku toho člověk onemocní. Příčinou ovšem nemusí být jen patogenní mikroorganismy, ale obdobné projevy mohou leckdy vyvolat i rozličné toxiny, jichž se náš organismus snaží usilovně zbavit. Může k tomu zvolit i obdobný způsob, jak je tomu u nežádoucích mikroorganismů. Proto se též leckde uvádí, že rýma, kašel, kýchání, bolest hlavy i horečka mohou být alergického původu. Upozorňujeme na to zejména kvůli tomu, že když se u někoho objeví takovéto projevy, vůbec to nemusí být viróza. Vždy je tedy nutno hledat konkrétní příčiny onemocnění. Teprve poté je možné zvolit i patřičnou k úspěchu vedoucí léčbu.

Z výše uváděného vyplývá i nesmyslnost přestav, že respiračním chorobám se můžeme spolehlivě vyhnout, když se budeme snažit zabránit vdechnutí všeho, co poletuje okolním vzduchem. Tyto názory patří nyní k velmi rozšířeným iluzím, jež se dostávají až do absurdit. To dokazuje i nedávno vyšlé nařízení nosit respirátor bez výdechového ventilu. Přitom je zjevné, že takovéto cílené přidušování nesmírně škodí. Již jsme si uváděli nesmírný význam kyslíku pro řádné vyzařování krve. Ve vzduchu, jenž člověk vydechuje, jsou kromě odpadního oxidu uhličitého přítomné i další těkavé látky. Některé z nich patří dokonce k toxickým látkám (např. oxidy dusnatý a uhelnatý či aceton), a proto mohou jejich zvýšené koncentrace v těle způsobit otravu. O dalších nepříznivých dopadech se zmiňujeme v článku Co způsobuje současná onemocnění. Souhrnně lze říci, že respirátory nejen neochrání před chřipkami, ale jejich dlouhodobé nošení může vyvolat i vážné zdravotní problémy.

Proč tedy takovéto „masky“ nosí i vládnoucí a další veřejní činitelé? Možná je to do moderní doby přenesený rituál, který prováděli již dávní kněží, jež chtěli ostatní jednak zastrašit, aby je uctívali. Kromě toho při tehdejších obřadech leckdy prováděli hrůzné činy. Tudíž nechtěli, aby ostatní viděli jejich tvář či emoce, jež prožívali. Proto si tenkrát na své tváře nasazovali masky vyráběné z tehdy užívaných materiálů. Jelikož žijeme v době umělohmotné, tak se pouze změnil užívaný materiál, z něhož jsou masky vyrobeny. Dávní kněží též mívali rozličné kostýmy, aby tím dali vnějšně najevo svou vznešenost. V naší době se kostýmy jen změnily – od bílých plášťů se přešlo k jakýmsi umělohmotným skafandrům. Tvář mívají tito novodobí „šamani“ též zcela zahalenu – jako by v nitru tušili, že prováděné testování a očkování je zločinné, a proto se musí skrýt. Aby to ostatním nepřipadlo divné, tak nařídili, aby „masky“ nosili všichni lidé.

Vraťme se ovšem k dalším z iluzí, jež lidi zavádí na nesprávné cesty. K nim patří i nesprávně pojaté církevnictví. Zdůrazněme si ovšem, že to nemá nic společného se skutečnou vírou v Nejvyššího nebo v Syna Božího Ježíše. Prvotní křesťané, kteří v něj uvěřili a chtěli žít dle Jeho zachovaných slov, nezaložili církev. Ta vznikla až po několika staletích, když jakýsi císař, jenž dospěl k závěru, že křesťanskou víru nelze potlačit mocí, tak chytře vymyslel jinou taktiku. Vyhlásil křesťanství za státní náboženství a založil církev, přičemž se prohlásil za papeže, jakožto zástupce božího na zemi. Je to analogické s výše uváděnými egyptskými či dalšími kněžími, kteří se též připodobňovali k bohům. Postupně si církev vybudovala hierarchii a na koncilech její hodnostáři dle potřeby odhlasovali vše, co se jim hodilo do jejich dogmat. Na jednom z koncilů kupř. označili prvotními křesťany běžně uznávané převtělování (tzn. reinkarnaci) za kacířkou, a toto pravdivé vědění zakázali. V následujících staletích církve tvrdě potlačovaly vše, co je jim nehodilo do jejich věrouky. Když se třeba někdo v době inkvizice naivně přiznal, že v přírodě zahlédl jakési bytosti, většinou ho umučili či upálili. Takovéto – či obdobné dodnes prováděné zrůdné činy – vyplývají hlavně z domýšlivosti a pýchy představitelů pozemské moci, jež se domnívají, že jsou vysoko nad ostatními.

Uváděné skutečnosti jsou obecně známé, v důsledku čehož se v dnešní době u mnohých rozvinul až odpor vůči všemu, co hlásaly církve. Žel do toho často vtáhli i víru v Nejvyššího. Leckteří též považují za nesprávné, když se někdo chce sám pomodlit v kostele. Leč jsou i tací, kteří se právě v tichu chrámu mohou nejlépe ztišit, rozvroucnit a otevřít z hůry přicházející síle. Takže rozhodně není správné odrazovat věřící od návštěv kostelů, hřbitovů a dalších míst, kde bývá mnohem méně rušivých vibrací než na jiných lidmi obývaných místech. Jen by to nikdy nemělo přerůst v uctívání čehokoli pozemského, anebo vychytralým rozumem vymyšlených model. K tomu ovšem patří i výše popisované iluze. Jak dlouho ale ještě budou muset lidé trpět, než prohlédnou nesprávnost všech po tisíciletí vnucovaných iluzí a pochopí, že se nemají klanět lidem ani jakýmkoli modlám rozumu? A že musí bezpodmínečně plnit první z přikázání, které nabádá k tomu, abychom uctívali pouze Nejvyššího Boha! Kromě toho i to, že vůdčí se opět musí stát duchovní a rozum má být jen jeho poslušně vykonávacím nástrojem!

Proč se ale většina z lidí tolik odchýlila od Boha a vědění o duchovních zákonech? Protože jejich plné poznání vyžaduje i určitou námahu a též dostatek věrohodných a pravdivých zvěstí, aby je mohly přijmout všechny složky naší osobnosti. Přitom je nezbytné, aby lidé vše nejen správně pochopili, ale i vnitřně přijali. Boží všemoudrost věděla, že vyvíjející se lidské duchovní zárodky nutně potřebují někoho, kdo by je usměrňoval a postupně jim vysvětloval, jak žít v souladu se zákony všehomíra. Z těchto důvodů byli ze světlých úrovní opakovaně vysíláni poslové, zvěstovatelé a další pomocníci. K tomu docházelo ve všech historických etapách. Zejména v počátečních fázích lidského vývoje zde na Zemi bychom se bez těchto pomocníků neobešli. Proto přicházeli vůdci z vyšších úrovní, kteří své kmeny nejen vychovávali a učili, ale leckdy se stávali i kněžími. Dětsky otevřené duše se snažili vést k pravé víře v Nejvyššího, jehož byli oddanými služebníky. Z různých životopisů i odjinud se můžeme dovědět, že odedávna byli takovíto pomocníci, kteří dokázali své národy nesmírně povznést, a to ve všech ohledech.

Kromě toho se od určitého údobí začali objevovat i falešní proroci, jež hlásali nepravdivá učení. Když tyto bludy lidé přijali, vyplynuly z toho posléze různé nesmyslné rituály, jež mnohdy doslova zotročovaly lid. Výše jsme si uváděli kněze Egypta, ale podobně dopadli i v dalších zemích. Bůh však stále hledal cesty, jak pomoci zbloudilým. Skrze Mojžíše třeba dal židovskému národu desatero, aby lidé měli jednoznačné pokyny a pochopili, jak mají žít, aby směřovali vzhůru. Nicméně ani tyto písemně zaznamenané zákonitosti nedokázaly zamezit úpadku. Načež vychytralí a pokrytečtí jedinci vytvořili kulty, jež odporovaly Boží vůli. Opět se začali dostávat do popředí nepatřiční kněží, kteří se třeba u židů nazývali zákoníci či farizeové. Ti převážně ztratili nezbytné duchovní spojení s výšinami, jakož i schopnosti chápat a v nezkřivené formě dále předávat Bohem ustanovené zákony.

Lze říci, že se stali duchovně hluchými a slepými. Proto pak nemohli vést svůj národ vzhůru, ale naopak do záhuby. Z toho zjevně vyplynul i známý Ježíšův výrok: „když slepý vede slepého, oba spadnou do jámy…“ Tento pravdivý výrok je aktuální do dnešní doby. Zároveň však popisuje i nesprávné působení mnohých zástupců církví v předchozích tisíciletích. Připomeňme si zde, že vůdčí a určující moc církví se zlomila přibližně před sto lety. Ještě na počátku minulého století převážná část lidí naší kultury slepě poslouchala vedoucí představitele církví. To se začalo měnit ve 20-30 letech minulého století. Hlavně po druhé světové válce se pak převážná část lidí od církví odklonila. Žel se ale většinou přiklonili k nesprávným zavádějícím esoterickým či materialistickým směrům, z nichž vyplynuly všechny zvrácenosti, které dnes prožíváme. V důsledku cíleného potlačování všeho skutečně duchovního nesmírně vzrostla moc rozumu a vychytralí jedinci vymýšleli stále nesmyslnější věci. Též hledali způsoby, jak účinněji ovládat, potlačovat či ničit jiné.

Nicméně tomu tak vůbec nemuselo být! Ze Světla sice bylo chtěné, aby se oslabila moc církví a lidé se vnitřně osvobodili od jha jejich dogmatických zásad a nabyli svobody vyznání. Zároveň právě tehdy začal veřejně působit další vyslanec Světla, jenž měl lidstvo vést k pravé víře v Nejvyššího. Snažil se též lidem objasňovat v jejich čisté podobě Boží neboli přírodní zákonitosti. Kdyby je lidé přijali a žili dle nich, mohli na jejich základě začít budovat nové lepší uspořádání a pozemský odlesk ráje na Zemi. Jenomže převážná část lidí toto odmítla. Povolaný německý národ si namísto vyslance Světla zvolil jako vůdce Hitlera, jenž byl nástrojem temnot. Obecně je známo, co z toho vyplynulo; mimo jiné i všechny hrůzy druhé světové války.

Jen málokdo si ovšem uvědomí, že důsledkem tohoto „nesprávného přehození výhybky“ jsou i v současnosti prožívané zrůdnosti. Přestože s nimi naprosto není možno souhlasit, mají rozličné otřesy probudit dřímající lidské duchy, kteří by jinak jen těžko v dohledné době pochopili, že nastoupený směr je nesprávný a bezpodmínečně se musí změnit. Obdobně, jako před sto lety, se k Zemi opět přibližuje silný paprsek Světla, pocházející až z Božského. Ten nesmírně napomáhá k duchovnímu probuzení a z něj vyplývajících tak potřebným změnám! Mimo to máme k dispozici v písemné formě samotným vyslancem Světla zaznamenané Slovo Pravdy, a to v knize Poselství Grálu. Je tedy na každém jednotlivém duchu, zda tyto pomoci přijme a využije ke svému vzestupu! Nejprve v sobě ovšem musíme probudit pravou pokoru, abychom se mohli s dětsky čistotou prostotou otevřít všemu, co k nám přichází ze zářivých světlých úrovní!