Všeobecně je uznáván nesmírný význam rovnovážné produkce hormonů. Ty mají být v právě potřebné koncentraci uvolňovány ze žláz vnitřní sekrece do naší krve či určitých orgánů. Je jich nesmírně mnoho a plní nejrozličnější funkce. Nejznámější je zřejmě adrenalin, jež se vyplavuje zejména při stresu a zátěži, ať již fyzické či psychické. Jeho množství, jež jsou při těchto stavech uvolňována do krve, jsou zcela nepatrná, neboť působí již ve zředění 1: trilionu (poměr k tělesné hmotnosti). Jeho výrazné působení na rozličné tělesné pochody i emoce vyplývá zejména z jeho silného vyzařování. Proto jím také lze rychle a výrazně pozměňovat vyzařování krve. Adrenalin mimo jiné posiluje i základní projev cholerického temperamentu, tzn. naladí nás do aktivního nastavení, jež lze třeba v případě nebezpečí využít k boji či útěku.
Tyto v těle se utvářející sloučeniny mají velký vliv na to, nakolik zvládáme rozličné situace, jimiž během našeho pozemského života procházíme. Proto by zjevně každý chtěl mít hormonální činnost v pořádku. Jejich produkci však nemůžeme řídit svým rozumovým chtěním, neboť jednak bychom to vzhledem ke složitosti těchto dějů nezvládli, a kromě toho je jejich řízení uskutečňováno z jemnějších energetických hladin, k čemuž se ještě dále dostaneme. Činnost a aktivita žláz vnitřní sekrece se též mění v průběhu života, a to dle přírodních zákonitostí, jež určují nejen náš tělesný růst, ale i stárnutí organismu apod. Tyto přirozené změny slouží především k tomu, aby náš duch mohl co nejlépe plnit své rozmanité životní úlohy a v mnoha rozličných prožitcích postupně dozrával. K tomu mu napomáhají i rozdílná vyzařování krve v různých obdobích života. Je-li vše v pořádku, tak naše tělo přirozeně produkuje vše, co v dané době potřebujeme.
Jestliže tomu tak není, anebo se naruší vzájemná rovnováha hormonů, vznikají nemalé problémy, a to jak na tělesné, tak na duševní rovině. Nedostatečná tvorba hormonů může vyplývat z více příčin, jež lze začlenit do čtyř základních oddílů. Za prvé může vyplývat z toho, že naše tělo nezásobujeme všemi potřebnými základními stavebními jednotkami, z nichž se hormony v těle syntetizují. Za druhé to může být důsledek nesprávné funkce či poruch daných žláz vnitřní sekrece. Lékařská věda to v současnosti většinou řeší předepisováním tablet s chybějícími hormony. Kromě toho je známo více bylinek, jež mohou pomoci zharmonizovat hormonální činnost (uvádíme je např. v knize Jak ochraňovat čistotu duše).
Avšak jsou známy i další přirozené prostředky, jimiž lze cíleně podporovat řádnou činnost určitých žláz vnitřní sekrece. Jako příklad si zde uveďme šišinku mozkovou (epifýzu), jež kromě svých důležitých úloh na duševní hladině též ovlivňuje činnost mnoha tělesných orgánů. Vylučuje totiž do krevního oběhu specifické hormony (např. melatonin). Je známo, že řádnou činnost šišinky podporují např. borůvky a zralá semena máku. Avšak též užívání koloidního zlata, jež má při správném dávkování též příznivý vliv na činnost šišinky, čímž lze podpořit i naši schopnost aktivní bdělosti. Jelikož šišinka je tzv. světločivný orgán, potřebuje pro svou řádnou činnost i dostatek světla. A protože zlato svým vyzařováním připomíná Slunce, tak dostanou-li se jeho mikročástečky do mozku, prozáří zřejmě i šišinku mozkovou.
Leč přestože se mnozí snaží povzbuzovat a harmonizovat činnost žláz vnitřní sekrece, dodávají tělu dostatek základních stavebních jednotek atd., kýženého výsledku leckdy nedocílí. Obzvláště tehdy ne, jestliže se zlepšení snaží vynutit křečovitým úsilím svého rozumového chtění. Rozum naštěstí ve většině z těchto případů nemůže účinně zasahovat, neboť tyto děje a jejich řízení se odehrávají převážně v určitých orgánových buňkách. Co a v jakém množství má daná buňka produkovat, je regulováno přímo z jejího jádra, jehož řídící centrálou je DNA. Tu si můžeme představit jako geniální počítač, jenž má dle právě spuštěného „programu“ řídit všechny procesy v dané buňce, její růst, množení atd. Jako ostatní počítače tyto procesy a děje však musí nejprve někdo spustit. Toto řízení probíhá na běžně neviditelných úrovních.
Podívejme se nyní na to, jak můžeme na tyto děje účinně působit. Třetí faktor, mající významný vliv na produkci hormonů, je naše vnitřní duchovní chtění. To skrze řetězec nervového systému proniká do určité oblasti zadního mozku, kde se nachází hypofýza, jež je vůdčí stimulační orgán ostatních žláz vnitřní sekrece. Na ty působí zejména skrze rozličné hormony, jež hypofýza produkuje. V knize o Lidském mozku je k tomu uvedeno: „přidáváním hormonů a dalších látek do krve se ovlivňuje a upravuje skladba krve na buněčné úrovni a také na úrovni jejího vyzařování, spojujícího tělesné záření s nadhmotným duševním zachvíváním. Zmíněné žlázy přidáváním a regulováním látek přesně vylaďují prostřednictvím přílivu sil ze stříbrné šňůry, připojené do Solaru plexus, stav těla tak, že odpovídá nejlépe dlouhodobě přetrvávajícímu stavu ducha…“
Tím je nám dáván jakýsi klíč, jímž můžeme buď napomáhat k tomu, aby správně probíhaly rozličné tělesné i duševní děje. Leč naopak můžeme svým nesprávným či negativistickým vnitřním nastavením působit rušivě až sebedestruktivně. Jako příklad si uveďme dlouhodobý strach, jenž spouští celou kaskádu nepříznivých dějů, z nichž mohou vyplynout i těžká onemocnění. Kromě našeho duchovního chtění však spolupůsobí a v některých případech přebírá řízení těchto dějů čtvrtý činitel – bytostní. Hlavně autonomní systém, jež řídí životně nejdůležitější úkony, jako je dýchání, trávení, produkci hormonů atd., spadá pod správu bytostných.
Bez pochopení a přijmutí této skutečnosti zřejmě jen těžko dokážeme udržet právě potřebnou produkci hormonů. Při zabezpečování a řízení těchto životně důležitých dějů spolupůsobí mnoho bytostných pomocníků – od těch největších plně vědomých služebníků Valhally, až po nejmenší zcela nevědomé druhy základního bytostně oživujícího principu. Tyto síly bytostného druhu, jež jsou určeny k oživování všech stupňů hmotností, pocházejí z rezervoárů bytostného kruhu, který se nachází nad hmotnými úrovněmi. Uvedené rezervoáry lze též popsat jako obrovská shromaždiště bytostného záření určitého stupně vývoje. V této bytostné prapodstatě též povstává oživující princip světlého chvění, které proniká až do úrovní pozemské hrubohmotnosti. Uvedené tvořivé síly, jež lze nazvat i jako záchvěvy života, předávají prvotní impulz, jímž oživují hmotu a umožňují její následné zformování do konečných podob daného organismu.
V těchto proudech, a z nich vycházejícího chvění, je též obsažena vyšší moudrost, a proto z nich vznikající základní stavební kameny hmoty v sobě mají trvalý soulad se Zákony Stvoření. Z této podstaty si mohou bytostní správci živlů brát vše, co potřebují pro výstavbu, udržování i přeměnu rozličných druhů hmotností. Bytostný oživující princip proniká i do všech buněk, jež se pak často spojují do více buněčných organizmů. Základní popud k pohybu vpřed a vývoji ovšem vždy čerpá svou moudrost, jež se často nazývá „neviditelná inteligence“, z výše zmiňovaného rezervoáru. Spojujícím mostem pro oživení je určitý vývojový stupeň záření, dle něhož se vytváří shluky buněk, jež se pak zformují dle předobrazů daného druhu. Tento princip uznává věda jako genetický základ. Celkové utváření forem můžeme nejlépe pozorovat u živočichů.
Dle daného stupně vývoje buněčného systému se do utvářené formy tělíčka živočicha vlévá právě potřebný obsah oživující síly z rezervoáru, jenž se nachází všude okolo ve vyplňujícím prostoru bytostného druhu. Do určitého stupně vyvíjející se živočich ještě dříme, aby ve zcela určitém okamžiku, když dozraje, se pojednou probudil k vlastnímu životu. Teprve poté může začít plnocenně působit a naplňovat svůj úkol. Tvor je přitom hnán k jeho naplnění, neboť bytostné v něm, a to i přes svoji nevědomost, vždy jen slouží vyššímu celku. Podívejme se ještě na podstatu živé látkovosti, kterou můžeme vnímat jako výchozí materii, z níž vznikají dané konkrétní tkáně, rozličné formy živočichů apod. Jako příklad si zde vezmeme kuklu motýla. Tu si utvoří housenka, když se dostane do určitého vývojového stupně. V kukle pak probíhá přeměna housenky v motýla. Nejprve se housenka jakoby rozpustí, přičemž vznikne určité fluidum neboli tekutá směs buněk. Z té v určitém okamžiku vznikne tělo motýla, který se po nějaké době vylíhne.
Tyto děje ovšem neprobíhají nahodile, ale jsou řízeny bytostnými pomocníky. Ti třeba výše uváděné tekuté směsi buněk předají potřebný impulz, aby se přeorganizovala v tělíčko motýla. Lze si to představit jako v pohádce, že se krásná postavička dotkne „kouzelnou“ hůlkou kukly, v důsledku čehož dojde k přechodu do další vývojové fáze. Tito pohádkově krásní bytostní pomocníci poté též ve vhodný okamžik „probudí“ motýla v kukle, jež následně praskne a vysouká se z ní živý tvor s prozatím zmuchlanými křídly. Ta musí nejprve uschnout a jakoby se „napumpovat“, aby posléze překrásný motýl mohl vzlétnout. Badatelé, jež tyto děje sledují, jimi často bývají zcela uchváceni. Jelikož ale berou v úvahu jen nejhrubší hmotu, nedokázali prozatím odhalit podstatu těchto dějů, jako je např. přeměna tekuté směsi buněk v tělíčko. Též ještě nepoznali prvotní impulz, jež způsobí, že třeba pukne poupě a rozkvete růže. Chceme-li pochopit podstatu těchto dějů, musíme být s těmito silami bytostného projevu v úzkém souznění a spolupracovat s nimi.
Pak budeme moci proniknout a vědomě podporovat i mnohé tělesné procesy, jako je třeba produkce hormonů. Jejich syntézu v organismu též iniciují a řídí bytostní pomocníci. V dané žláze vnitřní sekrece se také musí nejprve utvořit tekutá směs základních stavebních jednotek, jimiž mohou být třeba aminokyseliny, určité vitaminy atd. Obdobně, jak jsme výše popisovali u tvorby více buněčných organismů, vzniká dle daného předobrazu působením bytostných konkrétní hormon či další krevní elementy. Chceme-li docílit kýžené změny a zlepšení, měli bychom v prvé řadě bytostné od srdce poprosit o jejich tak potřebnou pomoc. A poté bděle naslouchejme, co nám poradí, že máme udělat. Náš duch by též měl odpovídajícím správným chtěním a nastavením podporovat veškerou tuto činnost. Svým otevřením se Světlu by také měl krev i celý organismus dostatečně prozářit duchovními proudy sil. Přitom by je předával i bytostným pomocníkům a v těle působícím principům, v důsledku čehož by nastala vzájemná výměna záření a nádherná spolupráce!
Autor: Vít Syrový
