Znovu objevme velikou pomoc z výšin, které lidstvu darovala milost Boží v Desateru Božích přikázání, jež bylo přijato skrze Mojžíše na hoře Sinaj. V té době stál židovský národ duchovně nejvýše, proto se měl stát národem duchovních učitelů. Hlubší poznání jednotlivých přikázáních bylo rozvíjeno Mojžíšem i dalšími následovníky do každodenních oblastí lidského života, do praktických rad a vysvětlení, určených pro bohumilý život člověka na Zemi. Právě takovým životem měl člověk dosáhnout spojení s těmi úrovněmi, které jsou jeho původním duchovním domovem. Prostřednictvím života ve smyslu těchto přikázání až do těch nejmenších detailů měl člověk pronikat stále hlouběji do podstaty dějů a tímto způsobem měly narůstat jeho duchovní poznání a zralost.
Smyslem tohoto pojednání je pomoci obnažit naše chyby a přehmaty před samotnou Pravdou, Božím Světlem. Jaký jsi doopravdy, člověče? Ne, jakým se ukazuješ před lidmi. Nepomohou zde žádné výmluvy, nelze se skrýt za žádné dosavadní učení, odpovídat musíš z hloubky svého nitra. Neboj se zpytovat své svědomí v kladení si mnohdy nepříjemných otázek. Desatero není vhodné číst najednou, ale jednotlivé otázky se mají prožívat a zamýšlet se nad nimi. Jedině tak se dá pokročit vpřed!
Přikázání jsou milostí a darem Nejvyššího, určené pro lidské, vyvíjející se duchy. Jsou pro každého člověka a ukazují mu cestu, vedoucí do světlých výšin. Pro další život na Zemi je potřeba, aby toto poznání proniklo hlouběji do obecného povědomí lidí, a stalo se naprosto samozřejmou součástí jejich životů. Ať poselství, darované z výšin, zachvívá se v té čistotě a ve Vůli Boží, jak bylo na prvopočátku předáno tehdejšímu židovskému národu. Je to klíč od zámku, který odemyká člověku nebeskou bránu.
