Toto přikázání je namířeno proti tělesně nízkým pudům, které člověk v sobě nosí a příliš často je nechává vzkypět a zesílit, jakmile k tomu dostane příležitost.
* Uvědomil jsem si, že nejzákeřnější léčkou, které podléhají téměř všichni, jakmile s ní přijdou do styku, je příležitost, která má v sobě sílu vtáhnout slabého člověka do hříchu?
* Vím, že u mne ani u nikoho jiného nemůže dojít ke vzbuzení a vzkypění pudu, pokud k tomu chybí byť jen jediná myšlenka? Pro vznik takové myšlenky je nejsilnějším spouštěcím momentem příležitost, kdy si mohu uvědomovat s druhým člověkem příjemnost blízkosti, souznění, sympatie, obdivu apod. Tento začátek je tím nejdůležitějším okamžikem pro rozhodnutí, kam se budu ubírat dále.
* Jistě je mi známa citace z Bible, z Matoušova evangelia 5:29 „Svádí-li tě tvé pravé oko, vyloupni je a zahoď pryč. Je pro tebe lepší, aby zahynul jeden tvůj úd, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla“. Tuto větu je třeba brát obrazně, neboť je myšlena v duchovním smyslu, podobně jako v 7. přikázání „Nepokradeš!“, kde se hovoří o useknuté ruce. Jde o přirovnání (obraz, podobenství). Bohem chtěné není ani přijít o ruku, ani o oko, natož o duši.
* Karma se vyrovnává vždy v té úrovni, ve které vznikla. Fyzický, hrubohmotný zlý čin se musí podle Zákonů Božích vyrovnat (odpykat) v hrubohmotné úrovni, zatímco nesprávné a špatné činy na onom svě-tě se musí odpykat v jemnohmotných úrovních.
* Dosud neodpykané hrubohmotné činy „jdou za člověkem“, visí na něm jako závaží, které mu brání ve vzestupu, dokud se mu nepodaří je rozvázat, odčinit a vyrovnat.
Lidstvo stojí v Posledním Soudu, ne každý bude mít ještě čas na další pobývání v jemnohmotných světech a na opakovaná vtělování, tím nebude mít ani čas na další odpykávání v příslušných úrovních. Je v nebezpečí, že promešká svůj čas a jeho duchovní cesta nebude moci vést do světlých výšin. Proto jsou nejen v Matoušově evangeliu napsány ony varující i pomáhající obrazně myšlené věty: „Svádí-li tě tvá pravá ruka, pravé oko…, usekni ji, vyloupni je…“.
Dojde-li ke svedení člověka, dojde tím současně k jeho pádu. Záleží na tom, jak hluboký bude nakonec tento pád, kolikrát je člověk sveden, zda jednou, opakovaně, nesčíslněkrát, kam až bude klesat. Není zde myšleno, aby si člověk fyzicky usekl ruku nebo mu ji snad usekl někdo jiný, či aby si snad vyloupl své oko, nýbrž je tím obrazně poukázáno, že hodnota fyzického orgánu či smyslu, který vykonává čin na základě sklonu (ke krádeži, ke svedení, k hříšným po-skvrněním aj.), není z hlediska věčnosti totožná s hodnotou duše člověka, o kterou by mohl snadno přijít opakovanými svody pod vlivem nejrůznějších sklo-nů!
* Mám ujasněno, že tou největší ochranou je vyhnout se každé příležitosti (která může později vést ke hříchu) a udržovat krb svých myšlenek čistý?
* Pohrával jsem si někdy s myšlenkami na nevěru?
* Dopustil jsem se (dopouštím se dosud) nevěry?
* Napadlo mě, že se nevěra rovná účinkem zradě? Někdo mi důvěřoval a já ho zradil! Zklamal jsem jeho důvěru. Jak se asi musí cítit? Zde dochází k prolnutí s několika dalšími přikázáními: 5. (Nezabiješ!), kdy mohu zabít, ubít v jiném člověku lásku a přátelství, což jsou cenné hodnoty, nesoucí pravý život, s 6. přikázáním (Nesesmilníš) a se 7. přikázáním (Nepokradeš), kdy jsem svým chováním druhého člověka připravil (obral) o důvěru, kterou ve mě měl.
* Pokud jsem zadaný nebo již citově a duševně připoutaný k někomu, nedávám nikdy příležitost k osamocenému pobývání s druhým pohlavím? U mužů se to týká ženského pohlaví všeobecně, tedy především manželky svého bližního, ale i dcery, sestry, příbuzné apod…
* Vzhledem k nepřirozenému vývoji v současnosti a zásadním odchýlením sexuality lidí (homosexualita, bisexualita, transsexualita, lesbické vztahy a další genderové varianty pohlaví) je potřeba být na pozoru i před všemi ostatními lidmi, nejen před opačným pohlavím, a dobře citem odvažovat možnou příležitost, která by mohla vést druhého k nějakému nepředloženému činu nebo i jen k hříšným, chlípným myšlenkám.
* Uvědomuji si s tím související citáty z Bible? Budou zde uvedeny jen některé z nich.
* Kniha Genesis 1:27 říká: „Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu stvořil jej, jako muže a ženu je stvořil.“
* Kniha Genesis 2:24: „To proto muž opouští otce i matku – aby přilnul ke své manželce a stali se jedním tělem“.
* Leviticus 20:13: „Kdyby muž spal s mužem jako se ženou, oba se dopustili ohavnosti. Musí zemřít – jejich krev ať padne na ně“.
* Leviticus 20:10: „Kdokoli by cizoložil s manželkou svého bližního, musí zemřít – jak cizoložník, tak cizoložnice“.
* Mnozí lidé si mohou klást otázku, proč se v Bibli hovoří o tom, že musí zemřít cizoložníci a lidé, konající zvrhlosti a ohavnosti, když je zároveň v Desateru dán jasný požadavek „Nezabiješ!“. Medituj nad tím! Přemýšlej v souvislostech!
* Velké množství zde uvedených rad je myšleno duchovně, symbolicky, obrazně.
Neznamená to tedy, že by snad měli některý člověk, skupina, národ nebo státní instituce vykonávat fyzické vraždy nad hříšnými a hrubě chybujícími. Uvažuj ale o tomto podobenství: pokud je shnilé a zkažené ovoce mezi čerstvými plody, brzy je nakazí a stanou se i tyto dosud zdravé plody nepoužitelnými, vhodnými jen k vyhození. Nejinak je tomu u lidí.
Největším nebezpečím je pro ně vzájemná ovlivnitelnost. Těm, kteří budou vyrůstat nebo trvale pobývat mezi hříšnými a hrubě chybujícími lidmi, bude po určitém čase připadat zcela normální být také hříšnými a hrubě chybujícími. To, co by sami dříve považovali za nepřípustné, odporné a nemyslitelné, budou nyní vnímat a sami konat jako zcela běžné a samozřejmé, navíc pokud to bude společensky uznávané, propagované a podporované.
Zvrácené chování a myšlení tak může postupně nakazit dosud morálně zdravé a čisté lidi. Je možno se poučit ze současné doby.
Lidé, kteří nezmění své chování a budou i nadále Boží přikázání porušovat, nebudou fyzicky zavražděni, ale spějí tím k duchovní smrti, kterou si sami přivodí, k vymazání z Knihy života, což je totéž jako věčné zatracení s nemožností dosáhnout Ráje a života věčného.
* Jsem si vědom nebezpečí, které z nedodržení tohoto přikázání vyplývá? Při každém jeho porušení vzniká mnoho vzájemných, poutajících, temných vláken a není tak lehké se opět osvobodit z přestoupení, protože je do toho vždy zapojený i druhý člověk! A většinou není možný současný vzestup obou lidí, zúčastněných na přestupku a hříchu.
* Vím, že i poskvrnění druhého člověka nečistými myšlenkami a představami tajné žádosti je také porušením 9. přikázání? Neberu to jako pouhou maličkost, malichernost, o které nikdo nic vědět nemusí, a proto se mohu mylně domnívat, že na tom nezáleží?
* Nenosím v sobě myšlenky tajné žádosti po někom?
* Nepředstavuji si ve své fantazii intimní blízkost s jiným člověkem, který o tom neví?
* Neberu moc a působení myšlenek na lehkou váhu? Vím, že působí škodu i v jemnohmotném světě?
* Tušil jsem, že toto přikázání promlouvá nejen o přísném zákazu znásilnění, ale také zapovídá svádění, flirtování, laškování a poskvrnění? Je to proto, že čistá láska nic z toho nepotřebuje, zatímco nízká pudovost a smyslnost toto vyhledává.
* Vím, že i když dojde ke svedení ženy nakonec s jejím souhlasem, přesto se tím nedá zmírnit a zrušit vzájemné působení, které usilovalo a spělo ke hříchu a jež započalo již při žádosti? Žádnou omluvou tu nemá být domněnka předpokládaného vzniku manželství.
* Procítil jsem někdy danou skutečnost, že manželství bez duševní lásky je před Stvořitelem neplatné? Vždyť v duševní lásce chce jeden pro druhého jenom to nejlepší, a proto nemůže mít vůči milované bytosti žádostivá přání nebo nečisté požadavky, proti kterým vystupuje 9. přikázání.
* Je mi známo, že všechno, co překračuje jednotlivá přikázání, je pod stálým a neúplatným působením Zákona zpětného působení a je nutné to odčinit? „Co zaséváš, to po čase také musíš sklidit!“
