Na počátku bylo SLOVO, to SLOVO bylo u Boha a tímto SLOVEM byl BŮH.

Prvním a nejposvátnějším pojmem v celém stvoření je Slovo BŮH.

Zbožné, v rozechvění vyslovené slovo „Bůh“, v modlitbě, v prosbě nebo v díku, má moc vynést ducha člověka vysoko, až před stupně Trůnu Božího, tedy do míst křišťálového jasu a čistoty, kde již nic nezaniká, ale trvá věčně. Při takovém mocném niterném prožití se duchu dostává nesmírné posily, útěchy a nadhledu. Člověk cítí ulehčení, nitro je zaplaveno mírem a vše je spojené s velikou vděčností. Ovšem jen tehdy, pokud je svaté slovo Bůh, tento pojem, v člověku uchován v nejvyšší posvátné úctě a nebyl snížen na bezcennou cetku každodenním, bezmyšlenkovitým používáním ve všech možných situacích. Lidé Jméno Stvořitele a Jeho Syna vyslovují v netrpělivosti, když si potřebují ulevit, v hněvu, ve vzteku, také na začátku svých omluv a výmluv, namísto toho, aby použili jen prosté politování, vyjádřené slovem „žel“, ale i jako bezduchou výplň vět, čímž toto svaté Jméno znesvěcují, pošpiňují tím nejhrubším způsobem, aniž by se kdy pozastavili nad tím, proč zrovna tento Nejvyšší pojem používají tak lehkomyslně!

Proto bych si měl uvědomit, zda nečiním totéž, i kdyby jen někdy – výjimečně, a klást si následující sebezpytující otázky:

* Neberu Jméno Nejsvětějšího nadarmo – nejen snižováním svatého Jména do hovorové mluvy, nýbrž i jeho nadužíváním?

* Jak vypadá moje řeč? Nepoužívám klení nebo jiná slova „úlevy“?

* Nemluvil jsem někdy ze studu před druhými povrchně a ledabyle o svatých věcech?

* Vyslovuji svaté Jméno Boží vždy s nejvyšší možnou úctou a zbožností, jaké jsem vůbec schopen? Šeptám ve vroucím cituplném rozechvění Jeho Jméno, neboť běžná mluva mi to neumožňuje?

* Jaká je moje reakce, když slyším nebo jsem účasten porušení tohoto přikázání?

* Snažím se potírat tento zkázonosný zvyk braní Jména Nejvyššího nadarmo v okruhu svých bližních nebo jen poslouchám, když je nejsvětější ze všech pojmů strhován do špíny všednosti?

* Uvědomuji si, že tím vytvářím základy dalekosáhlých zničujících následků, které budou působit do třetího až čtvrtého pokolení?

* Mám zakotveno ve svém vědomí, že Jméno Nejsvětějšího je štítem proti veškerému zlu?

* Vyciťuji, který pojem (Jméno) si mohu dovolit v dané chvíli použít? (Bůh, Pán, Stvořitel, Otec, Pravěčný, Vznešený, Svatý, Hospodin, Nejvyšší Všemoudrost a Spravedlnost, Pán všech světů, Nejsvětější…)

* Uvědomuji si, že mohu porušovat toto přikázání celým způsobem svého života? A to i při bohoslužbách, pobožnostech a podobně? Mohou do toho spadat i zevní formy některých církevních a duchovních zvyků, dogmata, strnulé úkony, neosobní (neprožívané, odříkávané) modlitby, pýcha, nadřazenost a myšlenky na svou domnělou duchovní vyvolenost, pokud lidé kráčí v duchovních řadách a jsou věřícími. Ti všichni slouží Luciferu, nikoliv Bohu! O takových je psáno, že v den Božího Soudu půjdou hrdě vepředu s prapory, vyzdobeni drahými rouchy a budou očekávat, že vezmou zaslouženou odměnu. Dostanou však odměnu jinou, než očekávali, budou smeteni jako domýšlivé, pyšné a prázdné plevy a nikdy se nedostanou ke stupňům Božího trůnu! Způsobem svého života překračují nejzávažnější formou druhé přikázání, protože jim chybí pravá láska k bližním a čistá pokora.

* Prožívám a uvědomuji se neustále, že Láska Nejvyššího dala vzniknout nám i celému Dílu Stvoření a že jej stále udržuje v jeho trvání milostí, kterýžto děj se pravidelně opakuje každý rok na konci května, při Slavnosti Letnic, tj. při Slavnosti Vylití Síly Ducha svatého do Stvoření?

* Spojuji se vědomě se vším, co nese Jméno Hospodinovo, (neboť se tím spojuji s tím Nejvyšším zářením)?

* Uvědomil jsem si někdy, jak snadno dochází ke strhávání Boží svatosti a Jeho nedotknutelnosti skrze porušování tohoto přikázání?

* Odpověděl jsem si někdy na procítěnou otázku, jakou cenu ještě pro lidi může mít posvátné, nejposvátnější Jméno: “BŮH“?

* Představil jsem si někdy, jak je toto Jméno dennodenně znehodnocováno, hanebně pošlapáváno, jak zůstává u většiny lidí bez vážnosti a nejvyšší úcty, kterou zasluhuje? Každý je dlužen, kdo se v tom prohřešuje! To není snadné odčinit, protože dalekosáhlé důsledky projeví se a vymstí až do třetího a čtvrtého pokolení, dokud se v této rodové linii neobjeví člověk, který v tomto ohledu dojde k hlubokému poznání závažnosti porušování 2. přikázání a tomuto špatnému počínání učiní přítrž.

* Mám plně ujasněný dosah porušování tohoto přikázání?

* Modlím se za lidi, kteří jedno z nejdůležitějších ze všech přikázání vědomě i nevědomky překračují, aby se jim dostalo poznání, co tím (sobě i svým dalším pokolením) v důsledku způsobují?

* Modlím se za ty, kteří v minulosti (a mohli jsme to být v některém svém minulém životě i my sami!) konali strašlivé činy ve Jménu Božím, jakými jsou např.: nucení lidí pod požadovanou přísahou k přestoupení přikázání, hanlivému zlořečení Stvořiteli a Jeho proklínání, znesvěcení symbolu kříže, oltáře a jiných posvátných symbolů nejrůznějšími způsoby, mučení, znásilňování, ožebračování či vraždění?

* Modlím se za to, aby všichni tito poznali hrůznost svého konání a aby činili upřímné pokání a prosili ve vší vroucnosti a pokoře Stvořitele, svého Pána o odpuštění?

* Modlím se za církve, náboženství, různé duchovní směry a skupiny, které na Zemi existují, aby se jejich stoupenci seřadili pod jeden jediný prapor – prapor Pánův, aby se oprostili ode všech omylů a dogmat a došli k poznání jediné, skutečné, Nejvyšší Pravdy? Aby se sjednotili a velebili společně jen jedno Jméno – BŮH?

* Odvažuji se ke Stvořiteli modlit jen tehdy, když jsem schopen se duševně povznést, aby moje modlitba nebyla prázdná, nesoustředěná, vlažná, povrchní či jen odříkaná?

* Rozvažuji dobře dříve, než budu svého Pána o něco prosit, zda je to opravdu naléhavě nutné?

* Nezaplétám se někdy do formální modlitby, nejčastěji tehdy, když se modlím v nějaké skupině lidí nebo v kostele?

* Modlím se raději v ústraní, v tichosti?

* Opravdu jsou mé modlitby jen vřelé, zbožné a plné citu?

* Uvědomuji si, že jen takové modlitby jsou posvátným okamžikem, kdy se lidský duch s prosbou nebo s díkem rozprostírá před stupni Božího trůnu a v hluboké pokoře si nenárokuje ani neočekává již předem splnění své prosby.

* Vím, že pravá modlitba je jen díkem?

* Lidé mají velikou pomoc, aby nepřestupovali toto nejdůležitější přikázání. Mají v sobě přirozenou schopnost vyciťování Velikosti Stvořitele. Vím o této pomoci? Využívám ji?

* Uvědomuji si své vyciťování nepochopitelné vznešené Velikosti, kterou zahrnuje svaté Jméno BŮH, že nadále cítím věčnou potřebu toto Jméno chránit a vroucně Ho šeptat jen v nejvyšší čistotě a zbožnosti svého nitra?

* Stal se můj život jednou živoucí modlitbou, jak to Pán požaduje?